Jan Žižka má 12. prosince 1419 sotva tři sta pěších vojáků, zatímco jeho soupeř, katolík Bohuslav ze Švamberka, více než dva tisíce, a to jezdců i pěších. Chce využít své převahy. Jenže Žižka použije k obraně svoje vozy.

Při bitvě u Nekmíře u Plzně zahyne majitel zdejší tvrze Hynek a husitský vůdce si připisuje na konto své první vítězství.

„A Jan Žižka, nejzvláštnější čeledín krále Václavova, byl jest při tom smetání konšelském a mordu velikém a neslýchaném,“ líčí letopisec 30. července 1419, kdy o sobě při dobytí novoměstské radnice a vyhazování konšelů z oken dává poprvé veřejně vědět Jan Žižka (asi 1360–1424), tehdy královský dvořan.

Málokdo tehdy tuší, jakou úlohu v dalších letech Žižka sehraje.

Nespokojenci se bouří

Mezi lidmi to vře nespokojeností s poměry ve společnosti. „Vzbouřený lid začal v Praze a na venkově drancovat domy zbohatlých prelátů a bořit kláštery,“ píše historik Josef Dolejší (*1942). „Žižka jel hned do Plzně a z tohoto města vedl mnoho bojů,“ vypráví o dalších událostech Staré letopisy české.

Protivník má víc vojáků

S necelými třemi sty pěšáky, sotva dvacítkou jezdců a sedmi vozy se Žižka pouští do prvního válečného střetnutí. Hravě zvládne šestinásobnou přesilu a připraví o život majitele tvrze v Nekmíři. Nevadí mu, že on má k ruce sotva tři stovky vojáků, zatímco jeho protivník Bohuslav ze Švamberka si přivede dvoutisícovou armádu.

Potýká se tedy s více než šestinásobnou přesilo.

Poprvé použije vozovou hradbu

Při střetnutí u Nekmíře navíc Žižka použije poprvé vozovou hradbu, zbraň, která se velmi osvědčí. V noci z 12. na 13. prosince 1419 pak zvládne ještě pobořit další tři opevněná stavení v okolí. V nespokojených Čechách právě začíná období husitských válek.

Budou trvat celých 15 let.