Jsou biblické příběhy pravdivé? Na tyto otázky se už roky soustřeďují archeologové. Snaží se najít reálné důkazy v místech, kde se měly události popisované v Písmu svatém odehrát. Musíme dodat, že se jim to úspěšně daří. Nálezů přibývá.
Představíme si některé z nich.
Vyprávění biblické knihy Exodus o tom, jak Izraelité odešli v čele s Mojžíšem z Egypta hledat zaslíbenou zemi, je zřejmě pravdivé.
Archeologové z Arielské univerzity objevili v roce 2018 v Izraeli tábor, kde se asi před 3000 lety ukrývali kočovníci před Egypťany. Zříceniny Khirbet el-Mastarah poblíž řeky Jordán podle názoru odborníků dokazují, že Izraelité opravdu kočovali.
Místo se totiž skutečně shoduje s biblickým příběhem, Izraelité se tu usadili asi kolem roku 1300 př. n. l.
Královo útočiště
Na území rozkládajícím se v Izraeli mezi národním parkem Lachiš a současným městem Kirjat Gat našel v roce 2019 mezinárodní tým archeologů zbytky biblického města Sicelech.
Skrývaly se na pahorku v místě zvaném Khirbet al-Ra’i, kde došlo k odhalení osídlení pocházejícího z 12. a 11. století př. n. l. Nálezy podle radiouhlíkové metody datování pocházejí právě z doby, kdy podle Bible mělo stát město Sicelech.
Keramika i jiné objevy napovídají, že tu Pelištejci žili. Archeolog Yosef Garfinkel z Hebrejské univerzity tvrdí, že na 90 % je to útočiště krále Davida.
Někteří odborníci ale názor zpochybňují s tím, že Sicelech leží jižněji vzhledem k poušti Negev.
Živili se obilninami
Skupinu izraelských archeologů pracujících na vykopávkách v biblickém městě Libna podpořili v roce 2018 geochemici z České zemědělské univerzity. Zkoumali zde život před 2500 lety.
„Například tím, že jsme objevili vyšší hladiny zinku, jsme se dozvěděli, že se tu lidé živili hlavně obilninami,“ říká Michael Opare. Odborníci pracovali na nalezišti Tel Burna, kde byla hranice mezi říšemi Židů a Pelištejců.
Z Libny vytvořili Izraelité opevněné sídlo. „My vycházíme z toho, co je ve Starém zákoně v knize Jozue. Víme, že postupoval nějakým směrem a dobýval jednotlivá sídliště.
Izraelští archeologové k nim postupně přiřazovali jména,“ říká Martin Janovský.
