Žena opatrně vybalí obraz z deky převázané provázkem. Znalkyně ho přejede pohledem. Stačí jí půl minuty. „Zklamu vás, tohle není originál,“ zvedne oči od plátna. Vážně je to tak jednoduché?

Odpověď není jednoznačná, ale dá se říct, že až v 90 procentech případů ano. „V té internetové aukci psali, že je…“, zkusí ještě žena. Dáma na druhé straně stolu posmutněle kývne hlavou.

Pravděpodobnost, že laik koupí po síti v pochybných aukcích obraz slavných umělců bývá mizivá. Ostatně, někdy se napálí i aukční síně. Sofistikovaná falza si samozřejmě žádají delší čas a hlubokou expertízu.

Pokud chcete koupit obraz proslulého autora, dbejte na certifikát pravosti a i tak se doporučuje nechat zhotovit ještě tři nezávislé posudky. U levnějších děl se to nevyplatí. Cena posudku obvykle začíná na 15 000 korunách a trvá několik týdnů až měsíců.

U těch detailních, který se v případě nespornosti dělá jen jeden, zaplatíte desetitisíce.

Je to Rembrandt?

Světovému trhu s uměním kraluje co do padělků Čína, která má v závěsu Rusko. V prvním případě se poměr falz odhaduje na 90 procent, v Rusku jen o 10 méně. Celosvětově se prodává na trzích až 40 procent kusů, které mají do pravosti daleko.

Jak jsme na tom u nás? Falešných je až polovina prodávaných děl. U některých – a to včetně těch nejslavnějších – čeká znalce umělecké peklo.

Vždyť třeba mistr šerosvitu Rembrandt (1606–1669) s oblibou stejně jako řada jeho současníků nechá pod bedlivým dohledem tvořit učedníky své dílny. A dílo pak jen podepíše.

Hlavně nezapomenout podepsat!

Na podpis se často nejde spolehnout. Středověká díla se nepodepisují a tento trend přijde až s renesancí. A to ještě ne vždy. Co je důležité, pokud již dílo signováno je? Kde se podpis nalézá, jak je velký, a samozřejmě zda sedí i z grafologického hlediska.

A pak tu máme případy, jako je Rvačka karbaníků. Barokního nizozemského malíře a rytce Adriaena van Ostade (1610–1685) fascinuje zamlada venkovský ruch. Ta chvíle, kdy se mezi podnapilými muži nejde pro ránu daleko.

Jeho rvačka je vtipně ztvárněné sociální varování. Podpis AvOstade v tomto případě nechybí. Ale! Je to vážně jeho dílo? Signatura totiž neodpovídá. Ano, jediné falzum představuje na obraze právě autogram. Někdo ho dopsal později.

Od hřebíčků po rentgen

Znalý člověk pozná mnohé od oka, aniž by se podíval na malbu. Stačí obraz otočit. Jak je plátno uchyceno? Jsou hřebíky ručně kované? Jaké dřevo je použito? Pokud nic z výše zmíněného nestačí, přichází čas na chemicko-technologickou analýzu.

Zjistit, jaké barvy byly použity a zda odpovídají jak dobově, tak návykům daného autora. Svou práci odvede i rentgen. Pokud je dobové plátno, často je falzifikát namalován na starší nepříliš cenný obraz.

Budiž světlo. Ultrafialové!

Určitě už jste slyšeli rčení „s časem zraje jako víno“. U maleb to platí hned v několika rovinách, a to od té umělecké až po chemickou. A právě té se v současnosti skvěle využívá při odhalování padělků. Třeba, pokud jde o staré pryskyřicové laky.

Pod UVA zářením o vlnové délce od 315 do 400 nanometrů nabírají žlutozelenou luminiscenci. Pozorovat lze i pigmenty. Proč? Rozdílná luminiscence ukazuje na odlišné stáří i další zásahy do díla. Mimochodem, UVA světlo se podobně používá i u testování pravosti bankovek.