Irský spisovatel a dramatik, celým jménem Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde (1854–1900), je provázen skandály celý život.

Sice studuje na prestižních univerzitách v Dublinu a Oxfordu, ale jeho literární kariéra je od počátku na kolizním kurzu s upjatou moralizující společností.

Už za studií začíná psát verše a seznamuje se s myšlenkovým proudem dekadence. Ty také přijme za své. Žije naprosto svobodně bez ohledu na jakékoli konvence a vědomě se snaží naštvat anglické moralisty z pruderních vyšších vrstev společnosti.

A to se mu daří velmi úspěšně. Řady jeho nepřátel z takzvaně „dobré společnosti“ rostou téměř geometrickou řadou a odsuzují ho všichni od šlechty po církev. V očích lidu mu to ale jenom dodává na popularitě.

Pozérský sodomita

Přestože uzavírá manželství s bohatou Constance Lloydovou, vyhledává Wilde intimní společnost mužů. Je to o něm veřejně známo a přispívá to k jeho špatné pověsti v pruderní společnosti.

A je tu i reálné riziko, protože homosexualita je v té době v Anglii trestná. Jedním z jeho milenců je i Alfred „Bosie“ Douglas (1870–1945), syn vlivného markýze Queensberryho. Ten je pobouřen a chce se Wildeovi pomstít.

Ve Wildeově oblíbeném klubu nechává svou vizitku s poznámkou: „Pro Oscara Wildea, pozérského sodomitu.“ To je veřejné nařčení ze zločinu proti mravnosti a Wilde se chce bránit, i když dobře ví, že markýz ví svoje.

Soud se obrací

Přátelé, kteří dobře vědí, že Wilde žije otevřeně homosexuální život, ho od soudu zrazují, ale on si nedá říci. Jde do soudního boje se stejnou zarputilostí, se kterou píše své romány.

Neuvědomuje si, že celý soudní aparát je ovládaný tou puritánskou společností, kterou se intenzivně léta snaží si znepřátelit.

Rad nedbá, markýze zažaluje, ale ten odpoví najmutím soukromých detektivů, kteří začnou vynášet na světlo nové a nové pikantnosti z Wildeova života. Jeho nepřátelé, kterým už léta leží v žaludku, doslova jásají.

Konečně mají nenáviděného dekadenta doslova na lopatě. Markýz Queensberry je osvobozen a naopak Wilde je postaven před soud. Je odsouzen na dva roky nucených prací. Navíc musí markýzovi uhradit soudní výlohy, kvůli kterým zbankrotuje.

Smrt v pařížském hotýlku

Protože v Anglii je pro něj nepřátelské prostředí, jeho nepřátelé mají v ruce trumfy. Dokonce ho opouští i žena, a tak si mění jméno a odvádí s sebou své dva milované syny poté, co ho propouští z nucených prací, do Francie.

Tady se se svým bídným majetkem potlouká po chudých hotýlcích, v zapomnění a v chudobě. Začíná také více a více trpět podlomeným zdravím, snad dokonce v důsledku pohlavní nemoci, možná syfilidy. Tu trochu peněz, která mu zbývá, utrácí za alkohol.

Občas ho navštěvují jeho někdejší milenci z Anglie. V Paříži 30. listopadu 1900 umírá. Oficiálně na zápal mozkových blan, ale tomu mnoho lidí nechce věřit. Pitva nikdy neproběhne. Je to proto, že je co skrývat?

Nebo Wildeovi blízcí nechtějí, aby vyšlo najevo, jakými pohlavními nemocemi trpěl? To dnes už asi nezjistíme.