„Sejdeme se zítra po poledni jako obvykle,“ stačí ještě mladík pošeptat do ucha své vyvolené, než její matka udělá jejich povídání rázný konec. Nazítří dívka zamíří na procházku na pařížský hřbitov Père Lachaise. Její chlapec už tam na ni čeká.

V 19. století města ještě obvykle nemají žádné parky a milostná dostaveníčka se proto konají i mezi hroby.

Obilná políčka plná zlatavé pšenice a dlouhé řady keřů prohýbajících se pod tíhou vinných hroznů, to je středověká podoba místa, kde jednou bude hřbitov.

V roce 1626 pozemky kupuje jezuitský řád a vybuduje zde ozdravovnu, která později funguje pod správou pátera Francoise d´Aixe Lachaiseho (1624–1709), zpovědníka francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715).

Dražba zaplatí dluhy

Ve vlastnictví jezuitů ale ozdravovna nezůstane. Mnichům nezbude, než ji v roce 1763 vydražit, aby zaplatili dluhy.

Majitelé se střídají, až roku 1804 vše koupí pařížský prefekt Nicolas Frochot (1761–1828), který sem přemístí hřbitov z farnosti Saint-Marguerite.

Už o rok později se tu objeví první rakve včetně té s ostatky francouzského dramatika Moliera (1622–1673).

Ideální místo k bitvě

Vyvýšený pahorek, na němž se hřbitov nachází, doslova láká k bitvám. První se tu odehraje v roce 1814, kdy se zde studenti po dobu osmi dnů brání před Rusy. V květnu 1871 pro změnu použijí hřbitov jako svoji pevnost komunardi. Bijí se zde muž proti muži.

Když povstání skončí jejich porážkou, 147 z nich je 28. května 1871 zastřeleno přímo u hřbitovní zdi.

Odkladiště kostí jako prestižní adresa

Nejprve jde o „odkladiště kostí“ ze zrušených hřbitovů. Vše se ale mění jako mávnutím proutku, když zde skončí v roce 1817 svoji pouť ostatky Abélarda (1097–1142) a Héloise (1101–1164), nejslavnějších milenců středověku.

Dílo Nová Héloisa francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseua (1712–1778), které je připomíná, sem láká davy lidí. Hřbitov Père-Lachaise se stává prestižní adresou posledního odpočinku. Už v roce 1821 sem bylo uděleno 800 koncesí na hrob. V 19. století tu běžně dávají rande milenci.