Papežský stolec je v prvním tisíciletí velmi riskantní a drsné místo. Nejeden papež je na setkání s Bohem odeslán rukou nájemných vrahů, a nejeden tato vrahy také zaměstnává.

Biskup Formosus (asi 816–896) je potížista, který má prsty v puči proti papeži Janovi VIII, za což je sice sesazen a exkomunikován, ale má početné příznivce a tak se po Janově vraždě sám může papežem stát, nadělat si nové nepřátele a v roce 896 být otráven, pravděpodobně na příkaz císařovny Ageltrudy (?–923).

Na rozdíl od jiných to však pro něj smrtí nekončí.

Soudí hnijící mrtvolu

Na papežský trůn totiž zanedlouho usedá Štěpán VI (?–897). S mladičkým králem Lambertem II (880–898) a jeho matkou Ageltrudou sdílí nenávist k Formosovi tak hlubokou, že ho v lednu 897 postaví před soud v nevídaném procesu.

Do historie vstoupí jako Synoda mrtvých. V tu dobu je totiž Formosus už téměř rok po smrti. Což jim vůbec nevadí. Vytáhnou tlející tělo z hrobu, navléknou ho do slavnostního šatu a posadí na trůn v chrámu sv. Jana v Lateránu. Soud může začít.

Náhoda nebo boží hněv?

Běsnící Štěpán zahrnuje mrtvolu urážkami s takovým vztekem, že mladý diákon, který má za mrtvého odpovídat, se téměř neodváží špitnout. Formosus je uznán vinným, jeho rozhodnutí a svěcení prohlášena za neplatné.

Useknou mu prsty jimiž žehnal, svlečou a tělo hodí do řeky Tibery. Sotva však Štěpán s Lambertem a Ageltrudou opustí Laterán, bazilika se s rachotem zřítí. Obyvatelé Říma věří, že jde o boží hněv, čehož využijí Formosovi stoupenci.

Smrt v temné kobce

V srpnu 897 vyvolají povstání, překvapí stráž a vtrhnou do paláce. Papež je zajat, zbaven honosného roucha a uvržen do vězení. Dlouho si tu ovšem nepobude. O pár nocí později do temné kobky vstoupí vrazi. Srazí Štěpána k zemi a jeden z nich mu šlápne na krk.

Ostatní ho drží. Když se tělo začne zmítat, přitlačí. Za chvíli je po všem.