Deset zlatých mincí cinkne roku 1066 o stůl. Suma změní názor volitelů benátského dóžete. O funkci se uchází členové hned několika významných benátských rodů. Nejvážnějšími soupeři jsou dva Domenicové – Contarini a Morosini.
V jeden okamžik se zdá, že se štěstí přikloní k Morosinimu. Domenico Contarini (1008‒1071) tu vládne už 23 let. „Chtělo by to změnu. Morosini přinese čerstvý vítr,“ pokyvují volitelé. Když se to dozví Contarini, nevzdává se.
Stačí vytáhnout z naditého měšce pro každého deset zlaťáků a všechno je jinak. Úřad, který zastává už od roku 1043, znovu připadne jemu.
Kořeny u Césara
Domenico je prvním benátským dóžetem z rodu Contariniů. Mocného rodu, který odvozuje svůj původ od Aurelii Cottae, větve římské rodiny Aureliů s kořeny u Gaia Aurelia Cotty, konzula v letech 252‒248 př.
n. l. Cottové byli spřízněni se samotným Juliem Caesarem (100‒44 př. n. l.). Příbuzenství mají dokazovat dokumenty v Knihovně svatého Marka v Benátkách a v rodinném archivu Contariniů.
Opravdu první historicky doložené zprávy o tomto rodu, který je horkým kandidátem na jeden z nejstarších rodů na světě, ale pocházejí až z roku 853. Už o necelé dvě století později Domenico usedá do čela Benátské republiky. Života si užívá plnými doušky.
Má už čtyři děti, do šedesátky mu chybí pouhé dva roky, když se znovu žení. Vybere si Adelhaid, sestru uherského vévody Gézy. Manželé se sice respektují, ale láska mezi nimi zatím nevzplane.
Ekonomičtí konkurenti
Dóže se snaží ovládnout celou oblast i ekonomicky. Nebezpečným konkurentem Contariniů se stává obchodně zdatný rod Dandolů.
„Vystavte obchodní stanici v Zadaru,“ přikazuje proto Domenico a věří, že nové kupecké centrum trumfne sousední Split, kde byznys ovládají Dandolové. I hlava jejich rodu patřila k Domenicovým protikandidátům ve volbě.
Vrásky na čele Contarinimu přidělávají také vztahy s Janovem. Obratným tahem na zklidnění situace má být v roce 1067 svatba Ricciardy Contariniové, Domenicovy sestry, s janovským dvořanem Ansaldem.
Jenže vztahy se přesto ocitají na bodu mrazu a Contarini očekává útok janovských na benátské obchodní stanice.
Dopisy rozproudí city
Zmýlí se. Nakonec na Benátky zaútočí 8. srpna 1068 anconští v čele s jejich dóžetem Giacintem. Domenico okamžitě shromáždí armádu a 3. září 1068 se s ní vylodí u Pesara a zaútočí. V následném boji sice utrpí zranění, ale nakonec vítězí.
I ve druhé bitvě, která proběhne tři měsíce poté, opět vítězí benátští. Svoje pozice si udrží i do třetice a válka skončí uzavřením míru 7. dubna 1069. Energii Domenicovi během války dodává jeho žena Adelhaid. Vzájemné dopisy v nich konečně zažehnou city.
Díky tomu se po návratu dóžete manželům narodí dcera Giuseppa a později ještě syn Domenico.
Přestavuje dominantu
Dóže se po celou dobu vlády věnuje upevňování moci benátské republiky. I když se snaží hájit náboženskou nezávislost, zároveň udržuje neutrální styky s papežem. Přátelství ho pojí s císařem Svaté říše římské, Jindřichem III. (1016‒1056).
Pod Domenicovou taktovkou se Benátky začínají měnit do svojí honosné podoby. Nechává vystavět kostely San Nicolò di Lido v Lido di Venezia a Sant’Angelo di Concordia. Krátce před svojí smrtí se pak připravuje na nejdůležitější úkol, přebudovat dominantu města.
„Obnovte a rozšiřte baziliku svatého Marka,“ přikazuje stavitelům. Když naposledy vydechne, vládne benátské republice právě 29 let. Jeho nástupcem v úřadě dóžete stává syn Iacopo Contarini.
V Benátkách postupně až do konce republiky v roce 1797 vládne celkem 8 dóžat Contariniů, dále z rodiny pochází 44 prokurátorů (druhý nejvýznamnější úřad po dóžeti) a zároveň má rod stabilně nejvíce křesel ve Velké benátské radě.
