Násilná anexe Bosny a Hercegoviny má pro Rakousko-Uhersko dalekosáhlé důsledky. Srbové, kteří mají v anektovaném území významnou menšinu, habsburské vládce nemají vůbec v lásce.

K rázné akci přistoupí v momentě, kdy noví vládci uspořádají provokativní vojenské manévry takřka za srbskými humny.

Sjednocení, nebo smrt! Kruté a rázné heslo. Skupina srbských nadšenců a nacionalistů, která se označí za „Černou ruku“, si ho však ochotně bere do vínku (a nakonec se podle něj i přejmenuje).

Většinu „prstů“ Černé ruky tvoří překvapivě zkušení armádní důstojníci. Jejich elán a bojechtivost se projeví takřka hned.

Organizace krutě vyvraždí členy srbské královské rodiny a docílí tím nastolení vlády panovníka, jenž je spíše než sousednímu Rakousku-Uhersku nakloněn Rusku. Nad vším dohlíží neohrožený plukovník Dragutin Dimitrijević (1876–1917).

Za jednotu Slovanů

Jeho cíl je mnohem ambicióznější. Rád by sjednotil všechny jižní Slovany, a to i z území, která ovládá rakousko-uherské mocnářství. Tedy i z čerstvě anektované Bosny a Hercegoviny.

Tu Habsburkové obsazují v roce 1908. Srbští radikálové reagují opět bleskurychle a ze svého kruhu vybírají členy nové radikální skupinky, Národní obrany, která počínání Habsburků sleduje se značnou nelibostí.

Ve víru balkánských válek pak dochází k sjednocení členů Černé ruky právě s nováčky ze Sjednocení nebo smrt. Dimitrijević se stále drží kormidla a spřádá plány, jak se zbavit samotného císaře Františka Josefa I. (1830–1916).

Plán selže a oči radikálů se upnou jinam – k následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d’Este (1863–1914)!

Útočníci z akce vycouvají

Vrchní inspektor rakousko-uherské armády nejprve dohlíží na manévry a pak se rozhodne navštívit Sarajevo.

Dimitrijević na nic nečeká a do města vyšle tři členy Černé ruky Gavrila Principa, Nedeljka Čabrinoviće a Trifka Grabeže s jasným úkolem – zabít arcivévodu!

K trojici se přidává ještě šestice kompliců s bombami. V osudný den 28. června 1914 se arcivévoda se svou manželkou Žofií Chotkovou (1868–1914) vydává v koloně vozů z nádraží na městskou radnici.

Aniž by to tušil, zpočátku má neuvěřitelné štěstí! První tři komplicové se činu zaleknou a bombu vůbec nepoužijí, Čabrinović sice na vůz bombu hodí, ta se však odrazí a zasáhne jiný vůz!

Atentátníkův pokus o sebevraždu navíc nevyjde a zakrátko je zatčen za pomoci davu.

Náhoda spustí válku

Ani další trojice mužů, včetně Principa, se pak neodváží na kolonu zaútočit. Arcivévoda nejprve nechce poslouchat před radnicí projev primátora, je nervózní. „Pane primátore, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem byl bombami.

To překračuje všechny meze!“ Žofie ho však uklidní. Následuje cesta vozy městem k místní nemocnici. Na ulici se poflakuje Gavrilo Princip, který právě odchází z obchodu s potravinami. Náhle spatří přijíždějící limuzínu.

Tentokrát se zmátoří a z poloautomatické pistole vystřelí dvě rány, zasáhne Žofii i Ferdinanda. Ten brzy umírá i přesto, že stihne hlesnout: „Nic mi není.“ I když jsou atentátníci do jednoho dopadeni, cesta k první světové válce je umetena.

Rakousko-Uhersko napadá Srbsko. Za vše přitom může chyba řidiče limuzíny, který v sarajevských uličkách špatně zabočil.