Komunisté mají z jeho patentů velké zisky, ale přitom ho nenávidí. Vytvoří umělé polyamidové vlákno silon, které se průmyslově vyrábí od roku 1950, v roce 1961 vyrobí kontaktní čočky.
Když v Praze chemik Otto Wichterle (1913–1998) studuje chemii, vedoucím jeho diplomové práce se stává známý chemik Emil Votoček (1872–1950), který si ho vybere za svého asistenta ještě před státnicemi.
V této funkci má během školního roku 1938/1939 na starosti Ivana Vavrečku, studenta, který se později stane strýcem prezidenta Václava Havla (1936–2011). Vavrečka mu přihraje zajímavou nabídku.
Se svým otcem Hugem (1880–1952), který ve Zlíně pracuje pro firmu Baťa, se baví o Ottově novém polymeru.
Zachrání ho dopis
Vavrečka starší poté za Wichterlem pošle pracovníka z baťovského výzkumu, aby ho přetáhl k nim. Otto v listopadu 1939 po uzavření vysokých škol nastupuje u Bati. Zkoumá polyamidy a vyrobí silon, umělé punčochové vlákno. Neujde pozornosti gestapa.
Parta z laboratoří se totiž schází v bytech a diskutuje o politice. Jednoho z účastníků zatknou, a i když se raději oběsí, než by kumpány prozradil, jeho vystrašená vdova je práskne. Po zatčení Ottu před cestou do koncentráku zachrání dopis v kapse.
Profesora Langebecka z drážďanské techniky v něm upozorňuje na chybné údaje v jeho publikacích. Baťovy laboratoře je svými pokusy vyvrátily.
„Svým způsobem tato korespondence přispěla k tomu, že jsem nebyl poslán do koncentračního tábora, jak se to v podobných případech zpravidla dělo,“ poznamenává Wichterle. Potom už ho nechají být.
stPoužije dětskou stavebnici
V roce 1945 se Otto i s manželkou Lindou stěhuje do Prahy a o sedm let později se stává prvním děkanem nově vzniklé Vysoké školy chemicko-technologické.
K jeho největšímu vědeckému triumfu ho zavede cesta vlakem z Olomouce do Prahy v roce 1952. Povídá si se spolucestujícím začteným do časopisu o očním lékařství. Jde o lékaře z komise pro aplikace plastů v lékařství při ministerstvu zdravotnictví.
Probírají fakt, že pro oční implantáty budou nejvhodnějším materiálem umělé hmoty. Wichterle myšlenku nepustí z hlavy a v roce 1957 vyrobí z hydrofilního gelu první kontaktní čočky. I když mají ještě nějaké mouchy, ukáže se, že tudy vede cesta.
K výrobě použije HEMA gel a v roce 1961 ho napadne, že jejich pravidelný tvar docílí výrobou pomocí rotujících misek.
„Den před Štědrým dnem jsem si doma ze stavebnice Merkur sestavil první prototyp odlévacího zařízení, ve kterém jsem jako náhon použil dynamo z jízdního kola našich kluků,“ líčí svoje pokusy.
Zařízení funguje perfektně, otáčky se řídí frekvencí střídavého proudu. Na II. oční klinice Lékařské fakulty Karlovy univerzity vyzkouší čočky už 25. prosince 1961. Novinka se s oční tkání výborně snáší.
Patenty jsou jeho dílem
Vypíše patentovou přihlášku a o nový vynález je zájem hlavně v Americe, jenže kamenem úrazu jsou licence. Známého vědce ale téměř po celou jeho kariéru sledují komunisté.
„Wichterleho ostré či méně vyhrocené rozmíšky s totalitní mocí probíhaly průběžně… Jednou byl Wichterle jistým docentem vysoké školy politické obviněn, že je synem kapitalisty a co že si to dovoluje hlásat,“ uvádí Milan Švihálek. Ačkoliv by ze svých patentů na čočky mohl mít zisky, vzdává se jich.
Nesmí cestovat. Pak ale totalitním papalášům dojde, že prohra v licenčních sporech připraví o peníze i je a vědci povolí cestovat. Wichterle u soudu v roce 1982 dokáže, že patenty jsou opravdu jeho dílem.
On sám na poznámky, že mohl být miliardářem odpovídá s úsměvem: „Peněz nemusí být moc, stačí, když jsou furt.“ Důležitější je pro něj svoboda, kterou věda poskytuje.
