V roce 375 našeho letopočtu se před Evropou objevila hrozivá síla – Hunové, kteří svou zuřivostí a brutálností otřásli civilizací a vyvolali strach v srdcích lidí mnoha národů.
Vpád Hunů byl jedním z nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších vojenských událostí v historii starověkého světa.
Útok Hunů na Evropu je jednou z velkých hádanek v historii západní civilizace. Odkud přišli a proč se vydali tisíce kilometrů daleko do neznámých oblastí?
Čím tento národ, kterým Římané pohrdali jako barbary bez vlasti, dokázal ohrozit nejprve Čínu, poté Persii a nakonec Řím? Jelikož Hunové neznali písmo, máme o nich zprávy pouze od jejich nepřátel a z archeologických nálezů.
Skutečně divoši?
Oproti vžitému přesvědčení, že se jednalo o divochy, byli Hunové velice dobře organizováni a ve svém společenství dodržovali přísný pořádek. Skvěle ovládali různá řemesla, ale mistry byli především ve výrobě zbraní.
Pověstný byl jejich luk, jehož výroba vyžadovala vysoce vyspělou řemeslnou zručnost. Již čínský vládce Mao Dun ve 2. století označil Huny jako „národy, které napínají luk“.
Unikátní luk
Právě luk pomohl Hunům k jejich válečným vítězstvím. Měl neobvyklou konstrukci a je odborníky označován jako „asymetrický reflexní luk“. Několik málo jich bylo nalezeno v hrobech.
Jak se však Hunové vzdalovali od své vlasti, bylo stále těžší opatřit si vhodný materiál a také ubývalo zbrojařských mistrů. Proto si tyto luky předávali, nebo je dědili po zemřelých. Také šípy byly velmi zvláštní.
V dříku se nacházely otvory, které při letu vydávaly pisklavé zvuky. Tak si Hunové v boji předávali rozkazy, jimž nepřítel nerozuměl. Navíc díky železné trojhranné špičce měly tyto šípy velkou průraznost a pronikaly římskými plátovými košilemi jako papírem.
Další vymoženosti
Další „tajnou“ zbraní byl třmen, který jezdci zajišťoval pocit stability i možnost se při jízdě vzpřímit a střílet šípy na všechny strany. Také koně, vyšlechtění z prakoní, těmto válečníkům pomáhali vítězit.
Současníci je popisují jako ošklivá malá zvířata, která však byla velice odolná. Několik živých potomků těchto koní najdeme v zoologických zahradách.
Zvláštní zvyky
Hunové prý také svým mužským potomkům mačkali nos naplocho, aby jim na hlavě držela helma. Hunové sice rabovali a vraždili, ale dobytá území si neponechávali. Právě proto byli církví označováni jako „jezdci z apokalypsy“.
Attila
Koncem 4. století přichází na svět Attila (okolo 395–453), jenž byl později vychováván v Římě, kde získal vzdělání a poznal mentalitu svých nepřátel. Tím se stal nebezpečným. Roku 451 dosáhlo jeho vojsko Rýna a vyplenilo také Galii.
V roce 452 byl papež Lev I. (okolo 400–461) donucen vyplatit Řím, aby byl ušetřen. Naštěstí pro Evropu roku 453 Attila umírá v rukou germánské ženy Ildikó a dodnes se v této souvislosti spekuluje o vraždě.
Jeho tělo je podle legend pohřbeno v trojdílné rakvi společně s velikým pokladem. Místo uložení však dodnes zůstává záhadou a bylo neúspěšně hledáno v různých lokalitách.
Konec nadvlády
Po smrti Attily se oblast ovládaná Huny rozpadá, neboť se nenašel následovník, jenž by mu byl roven. Mnoho Hunů časem splynulo s místním obyvatelstvem, jako například v Maďarsku. Jiní se vrátili do Asie.
