Britská královna Viktorie vběhne do pokoje své matky. Hrne se na balkon. Těší se na ohňostroj v Hyde Parku. Barevná světla létají vzduchem na její počest. „Cítím se trochu vyčerpaná,“ připustí, když po půlnoci konečně všechno utichne…

Princezna Viktorie (1819–1901) je 28. června 1838 slavnostně korunována britskou královnou. Jenže obřad se neobejde bez problémů.

Když ve Westminsterském opatství slíbí, že bude vládnout lidu v souladu s vůlí parlamentu a božími přikázáními i zákony, ocitne se v koncích.

„Prosím, řekněte mi, co mám dělat za chvíli, neboť oni to netuší!“ přitočí se zmatená Viktorie v jednu chvíli k lordu Johnovi Thynnemu (1798–1881), zástupci westminsterského děkana, který později poznamenává, že se během obřadu „neustále vynořovaly nějaké obtíže a rozpaky“.

Viktorie si Thynnemu stěžuje na Edwarda Maltbyho (1770–1859), biskupa z Durhamu, který jí prý „nikdy nedokáže říct, co se bude dít“, a přitom hraje při obřadu důležitou roli.

Jednou ztratí řádek modlitby a začne příliš brzy. Pak jí pro změnu pan arcibiskup chce navléct korunovační prsten, jenže to zkouší na špatný prst a prsten je malý. Mladé královně vytrysknou slzy bolestí.

Aby mohla prsten později sundat, musí si v kapli půl hodiny chladit ruku v ledové vodě.

Duchovní zapomněli na nácvik

Potom královně podají biskupové říšské jablko. Rozpačitá Viktorie se ptá: „Co s ním mám dělat?“ Mezitím k ní přichází arcibiskup.

„Měl mi podat říšské jablko, ale já už jsem je měla a on jako obvykle byl celý popletený a zmatený a nic nevěděl, a tak zase odešel,“ líčí královna. Nic zkrátka nejde podle plánu.

Další trapas následuje, když královnu hned poté posílají do kaple svatého Edwarda určené k převlékání. Okamžitě ji ale volají zpátky.

George Henry Law (1761–1845), biskup z Bathu a Wellsu, totiž otočil omylem dvě stránky modlitební knihy najednou a vynechal tak nejdůležitější část bohoslužby.

Greville později o duchovních řekne, že „hráli své role velmi nedokonale a zjevně je zapomněli nacvičit“. Družičky na tom nejsou ale o moc lépe. Podle jedné z nich nesly královninu vlečku „velmi trhavě a špatně, nikdy nedokázaly s královnou udržet krok“.

Lord padá ze schodů

Lady Elizabeth Longfordová (1906–2002), autorka Viktoriina životopisu, se dokonce odváží říct o celém ceremoniálu, že to byla fraška.

„Je zde skvostný případ lorda Rollea, který jako jeden z jejích poddaných přišel, aby jí složil slib věrnosti. Na schodech k trůnu zakopl a skutálel se po schodech dolů,“ líčí. 88letému lordovi Rollemu (1750–1842) se naštěstí nic nestane.

Když se pokusí vystoupat nahoru znovu, královna mu raději vyjde vstříc, aby zabránila dalšímu pádu. Krátce poté Viktorii odvádějí do postranní kaple. Přes oltář je tam přehozený ubrus a na něm narovnané chlebíčky a lahev vína.

Hodinu se tam převléká do purpurové státní róby. Pak usedne ve slavnostním rouchou na trůn Edwarda Vyznavače. „Navždy si budu pamatovat tento den, tak hrdá jsem ještě nikdy v životě nebyla,“ zašeptá.

Stihne vykoupat psa

Ceremoniál trvá dlouhých pět hodin a královna během něj vystřídá troje šaty, které si převléká v kapli. Obřad nakonec přijde na tehdejších 79 000 liber (v přepočtu na dnešních 6,5 milionu liber).

Současný britský historik Roy Strong tvrdí, že jde o „poslední zrezivělou korunovaci“, protože pro Edwarda VII. (1841–1910) už v roce 1902 sestaví jednodušší program korunovace, typičtější spíš pro středověké obřady.

Zřejmě už nikdo nechce riskovat další trapasy. Viktorie zvládne celý maraton dobře. Když se konečně vrátí zpátky do Buckinghamského paláce, vyběhne do svých soukromých pokojů. Odhodí nádherné šaty a s potěšením vykoupe svého pejska Dashe. Zbývá ještě poslední tečka za celým dnem – ohňostroj.