Tři formanské vozy napěchované po okraj zbožím se v červnu 1507 kodrcají po hrbolaté cestě lesem Dubina u východočeského Nového Bydžova. Patří bohatému pražskému obchodníkovi Haškovi. Vtom se zpoza stromů vyhrne skupina ozbrojenců. Jeden z mužů přiskočí k formanovi a mečem mu usekne ruku.
Hrůzný suvenýr potom ukazuje celému průvodu, aby se okamžitě vzdal, jinak všichni zemřou. Banda lupiče a zemského škůdce zemana Jiřího Kopidlanského († asi 1510) dělá svoji obvyklou práci.
Počátkem 16. století není na cestách v českých zemích bezpečno, a ne jinak tomu bude i následujících staletích…
Vidrholec se musí vykácet
Les Vidrholec u Prahy (dnes součást Klánovického lesa) se už ve středověku stal postrachem formanů i pěších. Hemží se to v něm lapky, protože tudy vede nejdůležitější císařská silnice směřující na Moravu.
První zprávy o řádění nekalých živlů odsud pocházejí už z roku 1142, kdy kníže Vladislav (asi 1110–1174) nechává svými vojáky les obklíčit, lupiče pochytat a popravit.
Kvůli bezpečnosti pocestných později v 17. století platí dekret, že stromy kolem císařské cesty musí být vykáceny na vzdálenost dostřelu z pušky. Nebezpečnou atmosféru místo ztrácí až roku 1840, kdy je jeho část pokácena kvůli stavbě železnice.
Špilberk je pro otužilce
Pro ty nejhorší lupiče vyhradí ruka zákona speciální vězení. V obávané brněnské pevnosti Špilberk trávili svůj čas známí loupežníci, odsouzenci Tomáš Grasel i Václav Babinský (1796–1879).
Prostory zdejších kasemat přeměňuje v roce 1783 císař Josef II. (1741–1790) na civilní věznici pro nejtěžší zločince, odpykávající si doživotní tresty.
Nechává tu postavit 29 dřevěných komor pro odsouzence, kteří v nich žijí v otřesných podmínkách. Jsou přikovaní za nohy v úplné tmě a v teplotě kolem 10 °C. K jídlu dostávají jen chléb a vodu. Svoje tělesné potřeby musejí vykonávat přímo pod sebe.
Nelidské věznění zmírňuje už Josefův bratr a nástupce Leopold II. (1747–1792) v roce 1790.
