Skip to content

Norimberský proces: Mráz, záškodníci a šmelina

Norimberk 1945. Proces s nacistickými pohlaváry začíná. V soudní síni je taková zima, že si advokáti vycpávají oblečení novinami. Venku číhají záškodníci, pro které válka neskončila.

Jak proces probíhá, jak se přitom tváří Göring, co všechno je u soudu řečeno a odhaleno, to už mohli všichni vidět nebo číst mnohokrát. Ale jak to vypadalo v zákulisí? Jak se ve vybombardovaném městě žije stenografkám, překladatelům i dalším soudním zaměstnancům?

Vodu jen s chlorovou tabletou

Norimberk je plný sutin a špíny. Z původních 450 000 obyvatel jich přežilo 160 000, z 90 procent domů jsou trosky, často jen obvodové zdivo. „Vše bylo šedivé, jakoby ani jiné barvy nebyly,“ vzpomíná stenografka Vivien Spitzová (1924-2014) a dodává, že první, co nafasovala, když do Norimberku dorazila, byla zásoba chlórových tablet k úpravě vody.

„Bylo je nutno důsledně rozpouštět v každé sklenici, protože žádná pitná voda nikde nebyla.“ Ani s jídlem to není žádná sláva. Třeba snídaně tvoří stále dokola jen omeleta, studená vejce natvrdo, palačinky s marmeládou, vločky, mléko v prášku, nakládané ovoce a instantní káva.

„Všechno to navíc mělo takovou divnou příchuť.“

Nacističtí pohlaváři u soudu, tak všichni znají Norimberský proces. Ale co se dělo v zákulisí? (National Archives and Records Administration 540128, Volné dílo, commons.wikimedia)

Vanu si napustí jen ti nejdrsnější

Jídlo ovšem není hlavní problém. Zejména ne v zimních měsících. Ve městě totiž nefunguje žádné topení a neteče teplá voda. Kromě krbů a nedostatkových elektrických kamínek, se lze zahřát snad jen pod tlustými peřinami.

Všichni se navíc musí koupat ledové vodě, pokud se tedy chtějí vykoupat. Sprcha je jen někde a napustit si vanu ledové vody zvládnou jen ti nejdrsnější. Většina lidí se jen v rychlosti opláchne, a to ještě maximálně jednou týdně.

„Na tu specifickou „vůni“ těl, která to dokazovala, si prostě všichni museli zvyknout,“ píše Spitzová ve své knize. Dokonce i v Justičním paláci je tak mrazivo, že v kancelářích sedí zaměstnanci v kabátech, a aby nemrzli v soudní síni, navlékají na sebe několik vrstev oblečení.

Advokáti v černých talárech si je dokonce vycpávají novinami. Pokaždé když se pohnou, je slyšet jak pod taláry šustí.

Město je v troskách (Keystone/Second Roberts Commission, Volné dílo, commons.wikimedia)

Pro některé válka neskončila

Spojenečtí zaměstnanci žijí v domech obehnaných vysokými ploty, které střeží vojáci. Každé ráno je odsud sváží vojenské autobusy k Justičnímu paláci, který je střežen americkými bojovými vozidly. „Němci nás nenáviděli, byli jsme pro ně nepřátelé, proto všude vládla přísná bezpečnostní opatření.

“ Strážní u vchodu prohlíží pečlivě všechny propustky, dokonce i soudcům a prokurátorům, a to bez ohledu na jejich hodnost. Platí zákaz zdržovat se ve městě po sedmé hodině nebo chodit do ulic sami. Ve sklepech a katakombách pod městem se stále ukrývají záškodníci, pro které válka neskončila.

Po nocích budují zátarasy a pasti. Natáhnou například přes cestu drát, který má setnout hlavu řidičům džípů. Občas dokonce vhazují bomby do domů obývaných Spojenci. Ještě v srpnu 1947 vhodí oknem bombu do důstojnického klubu v hotelu Grand.

Někdo se musí orientovat v tunách spisového materiálu (Charles W. Alexander – volné dílo, commons.wikimedia)

Porcelán za hubičku

Kromě otužování kvete v Norimberku také černý trh. Američané za pár šupů skupují od Němců všechno, co má nějakou cenu. Zlato, míšeňský porcelán, auta. Němci, pro které ty věci ztratily cenu, je mění za cigarety a kávu, za které pak oni získávají jídlo.

Armáda to sice zakazuje, ale stejně šmelí všichni. „Za čtyři kartony cigaret jsem si koupil nový volkswagen,“ prozradí major Mills Hatfield. Směnný obchod však kvete i mezi Spojenci. Civilní zaměstnanci a důstojníci si totiž mohou v armádní prodejně koupit tři lahve tvrdého alkoholu měsíčně.

Na rozdíl od vojáků pracujících u soudu, kteří mají nárok jen na pivo nebo víno.

Žijí tu desítky úředník, písařek a samozřejmě také tlumočníků (Raymond D’Addario – USHMM, National Archives 82954, volné dílo, commons.wikimedia)
Foto: commons.wikimedia
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Čistá a ekologická domácnost, co má styl
iluxus.cz

Čistá a ekologická...

Eko drogerie je fenomén, nad kterým prostě nemůžete zavírat...
Kvůli čemu mají doma dusno?
nasehvezdy.cz

Kvůli čemu mají doma dusno?

Současná nelehká situace...
Chřest s holandskou omáčkou a výtečným steakem
tisicereceptu.cz

Chřest s holandskou omáčkou a...

Opravdový luxus pro sváteční příležitosti!...
Švýcarsko: Země lanovek a železnic
epochanacestach.cz

Švýcarsko: Země lanovek a...

Švýcarsko je stát...
Trápí vás bromodóza?
panidomu.cz

Trápí vás bromodóza?

Nejde o nic jiného než o výrazný zápach nohou....
Záhada jehněčí lebky pod lidskou tváří: Pozůstatek dávného magického rituálu?
epochalnisvet.cz

Záhada jehněčí lebky pod lidskou...

Bezmála půl století si ruští archeologové...
Tajemství houbových šamanů
enigmaplus.cz

Tajemství houbových šamanů

Při představě houbového šamana si možná...
Proč se Plodková tolik vyhýbá svatbě?
nasehvezdy.cz

Proč se Plodková tolik...

Jsou spolu už mnoho...
Vertikální relaxace v koupelně
rezidenceonline.cz

Vertikální relaxace v koupelně

Tropický déšť jemně masíruje unavené tělo, smysly...
Americká rodina se nejspíš nastěhovala do domu plného démonů
enigmaplus.cz

Americká rodina se nejspíš...

Když se v listopadu 2011 Latoya...
Kanaďanka se probudila vedle meteoritu
21stoleti.cz

Kanaďanka se probudila...

„Nikdy v životě jsem se tak nebála,“ řekla Ruth...
Starý autobus zamířil mlhou do minulosti
skutecnepribehy.cz

Starý autobus zamířil mlhou...

Nedokážu si vysvětlit, jak jsem...