Nebylo to první vládní letadlo poválečné Evropy. Přesto je příběh nizozemské vládní dakoty DC-3 mimořádný, protože vlil obyvatelům země těžce postižené válkou nový optimismus do žil.

V březnu 1946 se letoun DC-3, původně provozovaný americkou armádou za druhé světové války, stal prvním oficiálním vládním letadlem Nizozemska.

O koupi stroje se zásadně zasloužil princ Bernhard (dědeček současného nizozemského krále). Nutno dodat, že to z jeho strany nebyl jen pouhý rozmar, protože byl nadšeným a kvalifikovaným pilotem. Velmi často s letounem sám létal.

Aby však mohl vyvézt královskou rodinu i vládní činitele adekvátně do oblak, bylo nutno válečnou dakotu jaksepatří zútulnit.

Poválečná byznys třída

Původně se jednalo o ryze vojenský letoun se strohým interiérem. Místo tvrdých sedaček pro výsadkáře se zde objevila pohodlná čalouněná křesla, která bylo možno rozložit a použít jako improvizovaná lůžka. Byznys palubní třída, co říkáte?

Velkou chloubou letounu byl i palubní bar se speciálními držáky na lahve šampaňského. Kuchyňka zde rovněž byla. Sloužila ovšem pouze pro přípravu studených jídel.

Chléb s máslem a suchým salámem ale nečekejte. Na stříbře se servírovaly ústřice či kaviár. Pokud už někoho z královských, vládních či diplomatických pasažérů honila mlsná na teplé jídlo, naložilo se na palubu již uvařené a hotové ve zvláštních termoobalech.

Kuchyňka tak fungovala jako pouhá výdejna teplého jídla, jen to pověstné okénko patrně chybělo.

Popelníčky v kabině nechyběly

A po dobrém jídle? Výběrový alkohol, doutníček, popelníček… Káva? Ano, ale nalévaná z termosek. Kapacita tohoto létajícího salonku byla po přestavbě určena pro maximálně 18 pasažérů.

Dakota takto sloužila až do roku 1961, kdy byla vyřazena a nahrazena modernějším strojem. Přesto ji nikdo „neuzemnil“ a dál létala, byť jako vyhlídkové retro letadlo pro veřejnost.

Komerční provoz legendární dakoty skončil až v roce 2024, kdy se z ní stal statický pozemní exponát. Nese jméno Prinses Amalia, a to podle současné následnice trůnu.

V Nizozemsku jde o velice známé letadlo, které dokumentuje obnovenou národní hrdost po skončení druhé světové války.

Obávaný „Elsanův kbelík“

Pokud tehdy někdo záviděl členům královské rodiny luxus takového vzdušného dopravního prostředku, mohl se konejšit minimalismem onoho místa, kam i císař pán musel jít pěšky. Ano, jde o palubní toaletu.

Z konstrukčního hlediska se jednalo o primitivní chemickou toaletu značky Elsan. Popisovat ji je jaksi zbytečné. Stačí, když prozradíme, že se jí prý trefně říkalo „Elsanův kbelík“.

Použití tohoto zařízení bylo obzvláště při turbulencích značně rizikové… Ano, alespoň v některých situacích vždy platilo, že lidé se rodí svobodní a sobě rovní, i když by se zrovna nacházeli v salonku nizozemské VIP dakoty.