Skip to content

Něžní obři

O způsobu života měsíčníků se toho všeobecně mnoho neví. Lidé, kteří s nimi přijdou náhodně do styku, je chybně zaměňují za žraloky. Co vědci nově zjistili o těchto majestátních rybách?

Měsíčníci mají unikátní zbarvení těla, přestože je jejich základní barva především šedá s mírným duhovým leskem, jsou schopni ji během chvíle změnit, na základě stresových situací, jako je např. útok dravce.

Měsíčníci (Mola) ještě donedávna patřili mezi záhadné tvory, během posledních let se však výzkumníkům podařilo poodhalit alespoň některá tajemství vodních živočichů, jež byli občas spatřeni námořníky na otevřeném moři – většinou plavali na boku, připomínali létající talíř, případně si lidé jejich hřbetní ploutev pletli se žralokem.

Samice měsíčníků jsou schopny vyprodukovat najednou až 300 milionů vajíček, což může působit paradoxně, vzhledem k neustále snižujícímu se počtu zmiňovaných ryb.

Co jsou zač?

Měsíčníci jsou rodem z třídy paprskoploutvých ryb z řádu čtverzubců a patří mezi nejtěžší kostnaté ryby, které v současné době na světě žijí. Je třeba je neřadit do stejných skupin, jako jsou žraloci (paryby) a velryby (savci).

Dorůstají délky až 4 metrů, šířky 3 metru a ti největší jedinci váží i přes 2 tuny. V ústech, uzpůsobených pro sbírání planktonu či lovu bezobratlých, se nacházejí čelisti, kdy každá má po páru zubů, které jsou srostlé v destičku, a vytvářejí tak typický zobákovitý tvar.

Od většiny ryb se liší svým kruhovitým zploštělým tělem, to je vyklenuté dozadu, ocasní ploutev tvoří obloukový lem, hřbetní a řitní ploutve jsou úzké a velice vysoké (v případě hřbetní ploutve se může mluvit o podobnosti se žralokem), prsní ploutve jsou zaoblené a břišní pro změnu chybí úplně.

Co se délky života měsíčních ryb týká, není mnoho údajů, se kterými by vědci mohli pracovat. Všeobecně se mořští biologové domnívají, že maximální dožití samců je asi 16 let a samic až 23 let, přesná čísla však nejsou známá.

Kde je lze potkat?

Měsíčníci si potrpí na rozsáhlé vody oceánů a to v různých hloubkách, dokonce byly potvrzeny případy v 600metrové hloubce. Místa, kde se tyto největší kostnaté ryby objevují, jsou různá, často byly spatřeny u pobřeží Kalifornie a u Azorských ostrovů.

Mohou se však vyskytovat ve všech mořích světa v mírném a tropickém podnebném pásu. V letních měsících se vydávají i do vod Severního moře. Mají také svá oblíbená působiště, kam se pravidelně vrací, např.

aby očistily svou kůži od parazitů – nezřídka byly spatřeny, jak se vznáší u hladiny, zatímco je mořští ptáci čistí. Podle pozorovatelů se čas od času objeví i ve Středozemním moři, kam se ale vypraví spíše menší zástupci těchto gigantů.

Základem jejich jídelníčku je plankton, nepohrdnou ale ani menšími druhy korýšů a rybami. Potravinové preference se mění s postupem věku – zatímco u mladších jedinců se ve střevech našlo více stop živočišné potravy, starší vyhledávají především rostlinnou stravu.

Unikátní pojmenování

Latinský název měsíčníků zní mola, v překladu do češtiny to znamená mlýnský kámen. Dané pojmenování je patřičné, vzhledem k okrouhlému tvaru těla. V anglickém jazyce se tato ryba nazývá Moonfish nebo Sunfish (měsíční ryba nebo sluneční ryba).

Ve světě a různých jazycích existuje mnoho dalších zajímavých pojmenování, např. v němčině se nazývají Schwimmender kopf – což v překladu znamená plavecká hlava. Lidem jsou doposud známy čtyři druhy měsíčníků, nejrozšířenější a nejznámější měsíčník svítivý (Mola mola) a v roce 2017 objevený měsíčník ukrytý (Mola tecta). Vědci také nyní zkoumají, jestli zbývající dva druhy – Mola ramsayi a Mola alexandrini – nejsou totožné, k závěru tohoto prohlášení však bude zapotřebí více údajů. Měsíčníci se většinu svého života jen tak vznáší ve vodě a nechávají se unášet proudem, pohybují se velice pomalu a mnoho času tráví spíše v hlubokých vodách.

Foto: okdiversbali.com, diving.com, scubadiverlife.com, wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Příroda
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články