Sympatií něžného pohlaví využívá Kounic velice rád a často. Přestože je ženatým mužem, dopřává si různé aférky. Na prvním místě jsou ale pro něj vždy pracovní povinnosti.
Jestliže hraběte Václava Antonína Kounica z Rietbergu (1711–1794) čeká nějaká důležitá diplomatická schůzka, s klidem nechá dámu čekat v kočáře před palácem.
Se slovy „Madam, omluvte mne, vzdálím se,“ zmizí v komnatách a nevyjde dříve, než se mu podaří dokončit jednání.
„Chováte se k dámám velice nevhodně,“ vytýká mu panovnice Marie Terezie (1717–1780), když se dozví, že jeho milenka potupně tvrdne před palácem.
„Myslím, že naším úkolem je řešit záležitosti monarchie, nikoli moje pletky,“ odvětí ale hrabě a dál se o tom nechce bavit.
Musí ustoupit
Panovnice to s Kounicem nemá jednoduché. „Hrabě má četné vlastnosti, které neslibují, že s ním dlouho setrvám,“ povzdechne si často. Přesto je většinou tím, kdo při jejich spolupráci musí ustoupit.
Kancléř svoji zaměstnavatelku dokonce donutí k tomu, aby napsala dopis madame Pompadour, ženštině, kterou zbožná Marie Terezie okázale pohrdá. Když ale Kounic neústupně trvá na tom, že jde o rakouský státní zájem, nakonec poslušně bere pero.
Jejich tandem je neuvěřitelně výkonný a úspěšný. Kounic se stává jediným člověkem, který si k panovnici může dovolit skoro cokoliv a ona oceňuje jeho schopnosti a promíjí mu jeho ctižádost a ješitnost.
Titul za pomoc
„Zklamání, která jí připravil manžel svým nezájmem a svými nevěrami, v ní muselo posilovat pocit osamění. Našla nyní duchovní oporu v muži, který zřejmě představoval protiklad jejího temperamentu, měl skvělého ducha a spolehlivý charakter.
Nejodvážněji, nejpracovitěji a nejspolehlivěji se podílel na její starosti o stát,“ tvrdí o jejich vztahu historik Alexander Novotny. Za jeho pomoc v politice mu v roce 1763 věnuje knížecí titul.
Téhož roku Kounic vyjedná v saském Hubertusburgu mír s Pruskem. Jenom se tím potvrzuje stav po sedmileté válce (1756‒1763) a definitivní ztráta Slezska ve prospěch Pruska.
Hvězda pohasíná
Výsledkem Kounicovy diplomacie je rovněž dohoda o sňatku rakouské princezny Marie Antoinetty (1755–1793) s budoucím francouzským králem Ludvíkem XVI. (1754–1793).
Zahraniční politiku habsburské monarchie má Kounic v rukou téměř 40 let, i když po smrti Marie Terezie jeho hvězda postupně pohasíná.
Ze státních služeb ale odchází až 19. srpna 1792. Tehdy už nemá prakticky žádný vliv a císař František II. (1768–1835) nakonec vyhoví jeho v pořadí už šesté žádosti o zproštění úřadu ze zdravotních důvodů. Dva roky poté Kounic umírá.
