Zlato, uran i ropa – nerostné bohatství, které leží pod našima nohama. Tušíte, jak velkými zásobami se můžeme pyšnit?

Jejich význam i intenzita dobývání se v průběhu dějin měnila tak, jak přicházela a zase odcházela bohatá a chudá léta.

Tuzemské nerostné bohatství přineslo v minulosti lichotivou pozici mezi evropskými panovníky nejen Přemyslovcům, ale také jejich nástupcům z jiných urozených dynastií.

Hnědé uhlí: Konec na obzoru

Jeho baštou je zejména podhůří Krušných hor – sokolovská a chomutovsko-mostecká pánev. Těží se povrchově a celkem na 9 místech.

Hnědé uhlí, získané z těchto lomů, je „potravou“ uhelných elektráren, které slouží jako zdroj přibližně 40 procent elektrické energie vyrobené v České republice.

Ročně se u nás vytěží několik desítek milionů tun hnědého uhlí. V roce 2008 to je například 47,5 milionu tun (prakticky vše se spotřebovalo v České republice).

Při současné spotřebě vystačí zásoby hnědého uhlí Česku podle mínění odborníků už jen asi na příštích 18 let. Zatímco v minulých letech se u nás dohromady vytěžilo více než 5,2 miliardy tun hnědého uhlí, před tzv.

územními limity ho zbývá již jen okolo 846 milionů tun. Uhelný věk se tak v Čechách blíží ke konci. Odložit ho může prolomení limitů.

EPOCHAPLUS dodává:

Hnědé uhlí se u nás ve větším měřítku začalo dobývat v polovině 19. století. Když se o 100 let později na plné obrátky rozběhla povrchová těžba, spálilo se ho v Čechách i přes 80 milionů tun za rok.

Ropa: Stoletá kvalita

První tuzemské pokusy o její těžbu jsou více než 100 let staré. V současné době se hlavní ropná ložiska nacházejí především na jižní Moravě ve vídeňské pánvi a v oblasti karpatské předhlubně, která sahá i na sever Moravy.

Tam lze ložiska ropy mimochodem najít také. Její kvalita je navíc poměrně vysoká. Má nízký obsah síry a kovů. Přesto těžba české ropy pokryje za rok jen 2 až 3 procenta domácí spotřeby.

V roce 2011 se v České republice vytěžilo 163 000 tun, její dovoz v tom samém roce činil bezmála 7 milionů tun. Čtyři roky předtím byla její celková těžba u nás 240 000 tun.

EPOCHAPLUS dodává:

K poslednímu prosinci 2008 bylo evidováno 30 ložisek s bilančními (dostupnými, vytěžitelnými a výnosnými) prozkoumanými zásobami 15,5 milionu tun, bilančními vyhledanými zásobami 5,1 milionu tun a nebilančními (nevyužitelnými, nevýnosnými) zásobami dokonce 10,5 miliardy tun.

Zemní plyn: Necelé 1 procento

Stejně jako ropa, i její nerostný kolega zemní plyn má většinu svých ložisek na jižní Moravě. Ta však dokážou uspokojit jen necelé 1 procento celkové roční domácí spotřeby. Těžba se tu pohybuje pod 100 miliony m3 plynu ročně.

V roce 2005 je ho tu například vytěženo 98,75 milionu m3. Získaný plyn typu H lze nalézt také v hornoslezské pánvi v podobě sorbovaných ložisek v uhelných slojích. Na severní Moravě se zase nacházejí plynová ložiska, která vznikla současně s černým uhlím.

Podle statistik z roku 2008 je v České republice evidováno 88 ložisek s bilančními prozkoumanými zásobami 4,3 miliardy m3, bilančními vyhledanými zásobami 39,8 miliardy m3 a nebilančními zásobami 2 miliardy m3.

EPOCHAPLUS dodává:

V současné době je zemní plyn klíčovým energetickým zdrojem více než 2,5 milionu odběratelů v Česku. Ti za jeho dodání mohou poděkovat zejména Rusku a Norsku.

Zlato: Skryté bohatství

Pod povrchem území dnešní České republiky se ukrývá 200 až 400 tun zlata v hodnotě stovek miliard korun. Však měly také Čechy po dlouhá staletí pověst zlatonosné země.

Jen v Mokrsku a Chotilsku nedaleko Slapské přehrady se nalézá ložisko se 130 tunami zlata za 100 miliard korun. Další pořádná zlatá hromada leží pod městem Kašperské Hory a v jeho okolí – celých 123 tun.

Zlatonosné žíly jsou mimo jiné také v Jeseníkách (Zlaté Hory), Jílovém u Prahy, Roudném nebo v okolí Rožmitálu. Celkem máme na svém území asi jedno procento světových zásob zlata.

O pohádkovém bohatství, které bychom z nich získali, si však našinec může v současné době nechat jen zdát. Od roku 1994 se u nás netěží. Veškerou spotřebu zlata (4–5 tun za rok) zajišťuje recyklace a dovoz.

Naději na to, že by se těžební vozíky znovu rozjely, rozptyluje fakt, že většina zlatých ložisek leží v ekologicky citlivých místech – třeba v Kašperských Horách.

EPOCHAPLUS dodává:

První skutečný rozmach těžby zlata na našem území začne již za Keltů v 1. a 2. století př. n. l. Opuštěné doly a rýžoviště pak zaujmou Slované, zakládají se první hornická města. Sláva těžby zlata u nás utichá v době husitských válek.