„Nemám to město rád. Není hezké a lidé jsou tu moc liberální,“ myslí si nacistický vůdce Adolf Hitler o Berlíně. Jako říšskému kancléři mu ale nic nebrání v tom, aby německou metropoli přeměnil k obrazu svému…

Německý vůdce Adolf Hitler (1889–1945) se do toho také s chutí pustí. Vytvořit z Berlína Germanii, nové město nacistické třetí říše, dostává za úkol jeho dvorní architekt Albert Speer (1905–1981).

Plány se mu ovšem nakonec uskutečnit nepodaří. Z Berlína zbude v roce 1945 jen hromada sutin. Pouhé trosky ovšem zůstanou i z dalších vůdcových odvážných a megalomanských projektů.

Po roce 1936 Hitler při osobní schůzce s Albertem Speerem poznamená, že má pro něj největší architektonickou zakázku.

Svěří se mu se svými plány vybudovat z Berlína reprezentativní metropoli, kde nebudou chybět velkolepé mramorové paláce, obrovské prostory vhodné pro pořádání vojenských přehlídek a také široké zelené bulváry.

„Pařížský Champs Elysées se jim nevyrovná,“ líčí svou představu. Speer krátce poté začíná pracovat na prvních návrzích podle vůdcových pokynů. „Berlín bude srovnatelný s metropolemi starých Egypťanů, Babyloňanů či Římanů,“ slibuje Hitler Němcům.

„Co bude vedle nich znamenat Paříž či Londýn?!“ dodává sebevědomě. Jeho představami nemůže nic otřást.

Dvorana pro 180 000 lidí

Vůdce, který neuspěl jako malíř, se už od mládí zajímá také o architekturu. Zásobuje proto Speera svými vlastními nápady. Chce přestavět celé město. Nová Germanie se má zrodit podél severojižní osy města. Na kolik milionů stavby přijdou, je nepodstatné.

Nad tím jen mávne rukou. Speer připraví pod Hitlerovou taktovkou monstrózní návrhy. Jeho 320 metrů vysoká Grosse Halle (Velká dvorana) s kupolí má pojmout 180 000 návštěvníků.

Stát bude na místě někdejšího Říšského sněmu, poškozeného požárem v roce 1933. Hitler se inspiruje ve starém Římě.

„Grosse Halle měla být obdobou římského Pantheonu, ale pětkrát vyšší a šestnáctkrát rozlehlejší,“ uvádí současný britský kritik architektury Jonathan Glancey. Na vrcholu kupole chce vůdce umístit německou orlici usazenou na zeměkouli.

Jako symbol své světovlády. Od Velké dvorany má vést takzvaná Velká alej, třída dlouhá 5000 metrů a široká 125 metrů, lemovaná mramorovými paláci.

V jednom místě nad ní architekt vztyčí vítězný oblouk dvakrát větší než ten v Paříži. Jak vytvořit tak velký prostor? Hitler v tom má jasno. Chce vystěhovat nájemníky a zbourat celé bloky domů. Jenže záměr obrovské přestavby města od počátku vázne.

Chybí pracovní síly, ale také kámen, především mramor. V plánu proto je dovážet suroviny ze zemí, které si Německo podrobí. Ani to však tyto problémy po vypuknutí války zcela nevyřeší.

„Po celé tehdejší okupované Evropě nebyl takový dostatek kamenolomů, které by dokázaly pokrýt potřeby plánovaných bulvárů,“ přibližuje situaci současný německý historik Sven Felix Kellerhof.

Speer se proto snaží přimět Heinricha Himmlera (1900–1945) k otevření dalších kamenolomů u koncentračních táborů.

Testovací masa betonu

V rámci norimberského procesu je Speer odsouzený na 25 let vězení. Z věznice Špandava na kraji Berlína ho nakonec propustí už roku 1966. Tehdy ho vezou Berlínem v místech, kde měly stát jeho monstrózní stavby.

„K čemu jsem byl po léta slepý totiž, že náš plán zcela postrádal smysl pro mír,“ říká. Z vůdcovy vize nového města nakonec do dnešních dnů zbývá pouze 12 650 tun vážící a 30 metrů vysoký betonový válec na jižním okraji Berlína.

Speer ho vybuduje v roce 1941 a slouží mu jako test, jestli vůbec podloží unesou plánovaný 117 metrů vysoký a 170 metrů široký Vítězný oblouk. Podmínkou architektů je, že nesmí klesnout o více než šest centimetrů, ovšem nakonec se hne o 19,5 cm.

Proto kdyby se ohromnou stavbu podařilo postavit, bylo by nezbytné vybudovat mohutné základy, jinak by spadl.