„Máme tolik lučištníků, že salva jejich šípů zastíní Slunce,“ říká perský vyjednavač spartskému králi Leonidasovi I. (asi 540–480 př. n. l.) před bitvou u Thermopyl v roce 480 př. n. l. „Tím líp, alespoň budeme bojovat ve stínu,“ odpoví klidně Sparťan. Čeká ho porážka.

Rodák ze severoafrického Kartága Hannibal (247–183 př. n. l.) přichystá v roce 218 př. n. l. vojenskou lest na Římany.

Zatímco čekají jeho útok z jihu směrem od Sicílie, on vyrazí z Maroka přes Gibraltar, přejde Pyrenejský poloostrov a z jihu Francie překročí Alpy.Římský konzul Gaius Marius (157–86 př. n. l.) reformuje roku 107 př. n. l. armádu.

Chce vytvořit profesionální vojsko, do něhož láká také chudé vrstvy. Nabízí jim jídlo, ošacení, stálý plat a lékařskou péči. Mzda ale není vysoká, činí pouhé 3 sestercie. Totéž si vydělá i nádeník.

Kuriózní smrt vůdce

Když Antonius a Kleopatra prchnou v roce 31 př. n. l. z bitvy u Aktia do Egypta, římský císař Octavianus Augustus (63 př. n. l.–14 n. l.) je pronásleduje. O rok později zemi dobude.

Uprchlíci spáchají sebevraždu a Octavianus nechává popravit Kleopatřina syna. Z jeho pokladu vyplatí své vojáky. Hunský vůdce Attila (asi 406–453) se svými kočovníky terorizuje Evropu. Stihne se přitom i znovu oženit, zřejmě už posedmnácté.

Den po veselce ho ale sluhové najdou mrtvého v kaluži krve. Umírá kuriózním způsobem. Opilý usne a neprobudí ho ani krvácení z nosu.

Zarazí postup

Karel Martel (686–741), nemanželský syn Pipina II., zakladatele dynastie Karlovců, roku 732 úspěšně bojuje v bitvě u dnešního francouzského města Poitiers s muslimy.

Díky tomu, že se mu podaří zarazit jejich další postup směrem do Evropy, si dobude velkou slávu. Francký král a pozdější římský císař Karel Veliký (742–814) při svých taženích zabíjí dvě mouchy jednou ranou.

Jednak se snaží rozšířit území říše, kterou ovládá, a také šíří křesťanství mezi pohany ve střední Evropě. Mezi vzdorné Sasy se vydá celkem osmnáctkrát.