Nemoci se nevyhýbají ani slavným. A některé s nimi dokážou pořádně otřást. Třeba takový Parkinson čili Parkinsonova choroba, což je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, způsobené nedostatkem dopaminu.
Muhammad Ali, narozený jako Cassius Marcellus Aladdin Mulligan Montmoreney O’Toole Clay (*1942), neví kdy je čas odejít. A tak stojí 2. října 1980 v ringu proti nováčkovi a svému bývalému sparing partnerovi Larrymu Holmesovi.
Je už jen parodiích největšího boxera, kterým kdysi byl a během smutného divadla ustojí deset kol, než to jeho trenér Angelo Dundee (1921-2012) utne a do dalšího už ho nepustí.
Holmes později přizná, že z úcty ke svému idolu a bývalému zaměstnavateli některé své údery zadržoval. Po zápase poražený šampion přizná brnění v rukách, a tvrdí, že bere léky na štítnou žlázu.
Mluví se také o zjištěné díře v membráně oddělující mozek a lebeční kost. Pravda je však ještě horší.
Příliš mnoho úderů do hlavy?
Přestože se příznaky projevují už při posledních zápasech, trvá ještě tři roky, než je pravda pojmenována a on se v září 1984 po sérii diagnostických testů dozvídá, že trpí lehčí formou Parkinsonovy nemoci.
Je mu 42 a z kdysi výřečného a energického člověka toho příliš nezůstává. Pohybuje se pomalu, mluví těžce a nezřetelně, třes rukou, byť zatím nevelký, nelze přehlédnout.
Situaci si zhoršuje i svým počátečním odporem k chemickým látkám a je téměř nemožné přesvědčit ho o nutnosti pravidelného užívání léků. Svět to vidí a následující roky se šíří názor, že jeho stav zavinily opakované údery do hlavy.
Někteří se toho dokonce snaží využít k prosazení zákazu boxu. Dr. Stanley Fahn však tvrdí: „Ali netrpí příznaky dementia pugilistica, lidově zvané boxerská opilost. Jeho mysl je bdělá a orientace dobrá.“
S olympijskou pochodní
Přestože prochází vleklou psychickou krizí, později se díky moderními lékům jeho situace stabilizuje. Pomáhá mu i to, že nepřestává být veřejně aktivní.
V roce 1991 se vydává do Iráku, aby se za války v Perském zálivu setkal se Saddámem Husajnem a pokusil se vyjednat propuštění amerických rukojmí, v roce 1996 se mu dostává cti zapálit olympijský oheň a zahájit tak hry v Atlantě.
Bojuje za sociální spravedlnost a později proti Parkinsonově chorobě prostřednictvím Muhammad Ali Parkinson Center (MAPC), které zakládá v roce 1997 ve spolupráci s filantropem Jimmym Walkerem a Dr. Abrahamem Liebermanem.
Ač se jeho zdravotní stav v posledních letech výrazně zhoršuje, stojí mu po boku už téměř 30 let jeho čtvrtá manželka Yolanda Aliová, se kterou se oženil 19. listopadu 1986.
