Společnost Cargill je celosvětovým pojmem. Vždyť je to největší americká soukromá firma produkující potraviny. A zdaleka nejen to, dodává krmivo pro zvířata a také suroviny pro řetězce rychlého občerstvení.
Od roku 1986 společnost ztratila pouze dvakrát první pozici v žebříčku největších soukromých společností ve Spojených státech.
Od roku 1946 se sídlo společnosti nachází na zámku v Minnesotě. Nejedná se o žádnou pastoušku, mezi 63 místnostmi, 17 koupelnami a 13 krby pobíhá čtyřicet manažerů, podílejících se na chodu společnosti.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Příběh tohoto rodinného podniku je příběhem několika generací jednoho klanu. Už zakladatel potravinářského gigantu William Wallace Cargill (1844–1909) byl neobvykle odvážný, kreativní a odhodlaný a své geny a schopnosti dokázal předat dál.
![Zakladatel klanu William Wallace Cargill](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/william-wallace-cargill-1844-1909.jpg)
Cesta k bohatství
Psal se rok 1839, když se na Long Islandu skotský kapitán William Dick Cargill (1812–1892) oženil s jistou Ednou Davisovou (1818–1887).
Edna si nepřála, aby děti šly ve stopách jejího muže, a tak je hodlala vychovávat co nejdále od pobřeží. William Wallace se narodil v roce 1844 jako třetí ze sedmi synů v rodině Cargillů. Dětství strávil na farmě v Dzhansville a dospíval v době občanské války.
Na rozdíl od starších bratrů do války nenarukoval, přesto ho to táhlo z domova pryč a v roce 1865 opustil rodný Wisconsin. Poté se usadil v Iowě, kde zahájil vlastní podnikání.
Vítězství Severu nad Jihem uvolnilo z otroctví velké množství pracovních sil, následný poválečný rozvoj pak vytvářel i nová místa. Zvláště v centrálních částech USA se rozšířily farmy a dopravní infrastruktura.
Prozíravý William využil těchto příležitostí a vybudoval sklad obilí u železniční stanice v Conoveru na okraji Iowy. Systém jeho podnikání byl prostý: Cargill nabídl zemědělcům prostor pro skladování obilí, za což mu zaplatili provizi.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
William rychle pochopil, že logistika se stala klíčovou oblastí v rychle se rozvíjející zemi. Pozorně sledoval vývoj železniční sítě a vytváření maloobchodních prodejen na nových trasách.
Do roku 1890 společnost vlastnila stovky siláží, které pojaly asi 4,3 milionu tun obilí.
![Cargillové nezbohatli jen v zemědělské výrobě, ale i v lodní dopravě.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/dust_fills_air_as_ships_are_loaded_from_the_cargill_grain_elevator_-_nara_-_551577-768x520.jpg)
Rodinná válka
William se vrátil do Wisconsinu a oženil se zde s Ellen Theresou Stowellovou (1853–1940), která mu postupně povila tři děti: Ednu Claru (1871–1963), Williama „Willieho“ Samuela (1878–1951) a Austena (1888–1959).
V roce 1909 William Cargill zemřel a zanechal po sobě rostoucí, avšak silně zadluženou společnost. Rok před svou smrtí zahájil projekt rekonstrukce dopravní infrastruktury v pusté Montaně, který nakonec nevyšel.
Aby se situace zachránila, věřitelská komise rozdělila podnik na dvě části. Willy se zabýval řešením finančních problémů a John MacMillan (1869–1944), manžel Edny Clary, dostal na starost rostoucí produkci obilí.
První neuspěl, ale druhý ukázal pozoruhodné schopnosti. Za spojence si vzal Austena a společně se jim podařilo Willyho vyloučit z podnikání. Od té doby je kontrola nad společností soustředěna do rukou potomků MacMillanů a nejmladšího syna zakladatele.
![John MacMillan (uprostřed) pozvedl společnost téměř k nadoblačným výšinám.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/john-macmillan-1869-1944_uprostred-768x458.jpg)
Výbušný šéf
John MacMillan byl mužem na svém místě. Během šesti let se mu dařilo stabilizovat obchod a následná první světová válka jeho podnikání ještě více rozvinula. Nemálo amerických zemědělců totiž rukovalo do armády a cena obilí strmě stoupala.
Díky dodávkám do Evropy a armádním objednávkám se Cargill oddlužil již v roce 1915. Po konci války začíná období rychlého růstu společnosti.
Otevírá kancelář v New Yorku, získává přístavní zařízení a přebírá jednoho ze svých konkurentů – Taylor And Bournique, Co. Maximální využití dálnopisu umožňuje obchodníkům rychleji reagovat na výkyvy trhu.
V roce 1929 se v Argentině objevuje první zámořská pobočka společnosti. Dokonce i Velká hospodářská krize, která snížila ceny obilí, pomohla společnosti Cargill posílit její pozici. Společnost kupovala osamocená levná sila.
V roce 1936 jsou všechna aktiva spojena pod značkou Cargill, Incorporated. Ve stejném roce se prezidentem společnosti stal John Macmillan Jr. (1895–1960).
Na rozdíl od svého otce byl výbušné povahy a mnohdy se dostával do konfliktů s obchodními partnery i se státními institucemi. Nicméně během jeho velení poprvé společnost dosáhla tržby jedné miliardy dolarů.
![Společnost nezanedbávala ani vědecký výzkum, který se poté dočkal i aplikovaného využití.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/1922_-cargill-768x437.jpg)
Vzhůru na moře
Koncem třicátých let společnost plánovala vytvoření vlastního obchodního loďstva, avšak druhá světová válka tyto ambice zhatila. Přesto MacMillan s loďařstvím zkušenost získá.
Navzdory minimálním zkušenostem vyhrál výběrové řízení na stavbu ropných a plynových tankerů pro americké námořnictvo. Během válečných let z loděnice Cargill vyplulo osmnáct lodí a čtyři remorkéry.
Druhá světová válka, na rozdíl od té první, měla na firmu negativní vliv, proto ji bylo potřeba v mnohých ohledech restruktualizovat.
Hned po válce se ovšem MacMillanovi podařil dobrý krok, když do portfolia společnosti zařadil produkci krmiva pro hospodářská zvířata a sóji. To se ukázalo být výnosným tahem na rozdíl od výroby spotřebního zboží.
![Edna Clara](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/1895-edna-clara.jpg)
Od Brežněva k Husajnovi
Konec padesátých let byl pro společnost Cargill ve znamení vážných ztrát. V roce 1957 zemřel Austen Cargill a o tři roky později John Macmillan Jr. Chvíli poté jeho mladší bratr Cargill Macmillan (1900–1968) prodělal mrtvici.
Firmu neměl kdo řídit, protože mladší generace klanu se shodla na tom, že nikdo z nich zatím nemá dostatečné zkušenosti s řízením tak velkého podniku. Šéfem se tak poprvé stane člověk stojící mimo rodinu, manažer Erwin Kelm (1911–1994).
Za jeho vedení společnost proniká i na východní trhy. Protože během studené války panovala spousta restrikcí, obilí do Sovětského svazu bylo vyváženo prostřednictvím dceřiných společnosti.
V sedmdesátých letech v éře uvolňování napětí se byznys s Moskvou rozjel už naplno. Sovětské zemědělství bylo totiž značně neefektivní, a tak Kreml musel za valuty importovat nemalé množství obilí ze Západu.
Čtvrtina tohoto objemu pocházela právě ze sýpek společnosti Cargill. Kromě Sovětského svazu firma vyvážela i na Castrovu Kubu nebo do Husajnova Iráku.
![Obilné sklady by mohly být jedním ze symbolů společnosti.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2020/08/soybeans-at-a-cargill-grain-elevator-in-albion-neb-768x512.jpg)
Exkurze na jatka
V roce 1975 se šéfem podniku stal Whitney MacMillan (* 1926) a od té doby společnost postupně, ale nezadržitelně roste. Podniká i v chemickém průmyslu nebo ve finančních službách, gros její činnosti však zůstalo v potravinářství.
Tu a tam se ovšem objeví i ztráty, například na ruských cenných papírech společnost prodělala 200 milionů dolarů. Klan nikdy neměl v lásce média, ovšem v éře, kdy sdělovací prostředky hrají významnou úlohu, je nemohl ignorovat.
První pokus o mediální aktivitu proběhl po druhé světové válce, kdy společnost byla obviněna z nepoctivosti. Tehdy byly natočeny dva dokumentární filmy, které v příznivém světle popisovaly život klanu a existenci společnosti.
Cargillové a MacMillanové až do devadesátých let příliš neinvestovali ani do reklam. Až v roce 1999 se jejich logo objevilo na zápasech NFL a s nástupem nových médií se firma v tomto ohledu stala flexibilnější.
Například v roce 2011 byli novináři pozváni na exkurzi na jatka, kde poté zástupci firmy několik hodin čelili nepříjemným dotazům týkajícím se především ochrany zvířat před utrpením.
Soukromí vlastníků firmy a celého klanu však nadále zůstává zahalené mnoha tajemstvími.