Konec roku patří tradičně bujarým oslavám. Kdo ale byl Silvestr, jehož svátek ten den slavíme radovánkami? A kdy a kde se oslavy konaly poprvé? A kdy a proč si lidé začali dávat novoroční předsevzetí?

Dne 31. prosince 335 umírá papež Silvestr I. (*asi 292). Patří mezi Svaté otce s jedním z nejdelších pontifikátů. V úřadě strávil 21 let a 11 měsíců a v době jeho správy si církev hodně vylepšila své postavení.

V mládí se musel ukrývat v lesích kolem Říma, protože tehdy za vlády římského císaře Diokleciána (kolem r. 244–312/316) docházelo k pronásledování křesťanů. Právě podle lesa si vybírá také své jméno, které nosí po zvolení římským biskupem.

Latinské slovo silva se překládá jako les nebo lesní muž. Legenda říká, že Silvestr dokonce vyléčí z lepry samotného římského císaře Konstantina I. Velikého (272/285–337) a následně ho pokřtí. Na oplátku pak od něj dostává tzv.

Patrimonium Petri, pozemek, na němž vzniká pozdější stát Vatikán. Silvestrovou smrtí končí v Římě definitivně pronásledování křesťanů a nastává nová etapa existence církve. Výročí jeho úmrtí se proto začíná slavit.

Papežové se pak zmiňovanou listinou ohánějí pokaždé, kdy hrozí, že zpochybní jejich moc.

Slavilo se novoluní

Nejstarší známý záznam o oslavách konce starého a začátku nového roku pocházejí z Mezopotámie z doby kolem roku 2000 př. n. l.

Z toho je zřejmé, že se po světě slaví začátek nového roku už nejméně čtyři tisíciletí.  Babyloňané oslavují jako nový start první novoluní po jarní rovnodennosti, jde o den na konci března, kdy je stejně dlouhý den i noc.

Při této příležitosti probíhá náboženský svátek zvaný Akitu (název je odvozený od sumerského slova pro ječmen, který se seká na jaře). Trvá 11 dní a každý den zahrnuje jiný rituál.

Svátek tradičně oslavuje mýtické vítězství boha oblohy Marduka nad bohyní moře Tiamat. Zároveň zahrnuje buď korunovaci nového krále nebo umožnění starému králi pokračovat v jeho vládě.

Ať už se oslavovalo to či ono, jedenáctidenní festival by nejspíše trumfl i naše současné skutečně bujaré silvestrovské večírky.

Snaha zalíbit se bohům

V průběhu raného středověku většina křesťanské Evropy slavila jako začátek Nového roku 25. březen, což je svátek Zvěstování Panny Marie.

Gregoriánský kalendář, který římskokatolická církev přijímá v roce 1582 ale ustanovuje jako Nový rok 1. leden a většina evropských zemí ho respektuje.

Praxe dávat si novoroční předsevzetí, že se zbavíme zlozvyků, a staneme se lepšími lidmi, sahá také hluboko do starověku.

Někteří historikové předpokládají, že Babyloňané začali s tímto zvykem už ve stejné době, kdy se začal oslavovat přelom roku, tedy také před více než 4 000 lety. Proč to dávní Babyloňané dělali? Jejich rozhodnutí byla pravděpodobně motivována snahou získat přízeň bohů.