Ur-Nammovi se připisuje nejstarší skutečně dochovaný zákoník. Vznikl ve městě Ur kolem roku 2050 př. n. l. Tvoří ho ale jenom špatně dochovaná kopie tabulky. V prologu nechybí slova, že se Ur-Namm stal vládcem města Ur z božího rozhodnutí. Zápis pokračuje výčtem Ur-Nammových významných činů.

Vypichuje, že dokázal potlačit korupci úředníků a nastavil ve společnosti jasné morální hodnoty.

„Sirotek se nesmí stát kořistí bohatství, vdova kořistí moci a člověk s jedním šekelem kořistí toho, kdo vlastní minu (mina je měnovou jednotkou v hodnotě šedesáti šekelů – pozn. red.),“ to je jeho hlavní zásada.

Ze značně poškozené tabulky se dá rozluštit pouhých pět zákonů. U některých z nich je obtížné pochopit smysl, což se týká hlavně zkoušky vodou a vracení otroka majiteli. Další tři už ovšem prozrazují mnohem více.

„Jestliže člověk člověku pomocí nástroje odřízne nohu, musí zaplatit deset stříbrných šekelů.“ I poslední dva řeší ublížení na těle. Zlomení kosti jinému potom stojí pokutu ve výši rovné miny, uříznutí nosu dvě třetiny miny.

Chrám jako autorita

Nemusíme se ale spoléhat jenom na pět rozluštěných pravidel. V urském chrámu se shromažďují soudci, žalující i obžalovaná strana a spousta diváků, kteří se těší na majetkový spor o půdu. Budou ho moci sledovat živě, o takové divadlo nikdo nechce přijít.

Chrám se teď na několik hodin změní v soudní dvůr.

S vírou to ale nemá nic společného, především poskytuje největší prostor ve městě pro vedení líčení a zároveň zajišťuje morální autoritu.„Všechno zapisujte na distilly,“ klade ještě před začátkem procesu soudce na srdce podřízeným úředníkům.

Právě distilly se pro nás stávají bohatým pramenem o sumerských sporech. Zástupcem krále ve sporech je ensi, který zastává funkci guvernéra města a nejvyššího kněze.

Profesionální soudci tu chybí, přestupky ostatních hodnotí lidé z různých společenských vrstev, kteří se v právu vzdělávají v chrámové škole zvané adubba.

Za krádež se platí

Iniciátorem sporu může být stát i soukromník, vždy ale musí být předloženy důkazy, které mají podobu prohlášení sepsaných pod přísahou. „Vrah dostane trest smrti,“ vypovídá jedna distilla. Většina prohřešků se ale trestá mírněji pokutou.

Na Ur-Nammovu práci navazuje Lipit-Ištar, král Isinu. Z jeho přibližně o století mladšího zákoníku pochází například toto nařízení: „Vstoupí-li člověk do sadu jiného člověka a bude tam chycen při krádeži, musí zaplatit deset šekelů ve stříbře.“