„Nejvíc mi vadí, že se tu člověk musí člověk svlékat. Stydím se,“ svěřuje se své matce mladá dívka, která v roce 1830 leží v nemocnici v dnešní pražské ulici Na Františku. Její soukromí se na několik týdnů smrsklo na jednu postel ledabyle zataženou záclonami.
V roce 1354 vzniká v Praze v dnešní ulici Na Františku špitál pod patronací českého krále Karla IV. (1316–1378). Kapli i budovu světí arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364).
V roce 1620 ji pak od císaře Ferdinanda II. (1578–1637) získává do své správy Řád milosrdných bratří. Statistiky z let 1631–1714 líčí, že se zde nejčastěji léčí horečnatá onemocnění a obvykle se umírá na „vodnatelnost“.
Už v 16. století nemocnice spolupracuje s lékařskou fakultou a medici sem chodí na pitvy. Pacienti se tu rozmisťují podle druhu nemoci.
Léčí i slavného učence
Kvůli soukromí se některá lůžka zakrývají záclonami, ovšem tahle opatření se ve 40. letech 19. století z hygienických důvodů ruší.
Řádový chirurg Celestýn Opitz (1810–1866) zde 7. února 1847 poprvé použije při operaci celkovou narkózu éterem. Ve zdejším ústavu pro choromyslné kněze, který zde existuje od roku 1783, se léčí také známý český učenec Josef Dobrovský (1753–1829).
Péči o něj má tehdy na starosti hlavní laický lékař Jan Theobald Held (1770–1851). Působí zde úctyhodných 28 let (období 1799–1827) a dokonce sepíše dějiny nemocnice, které knižně vydává v roce 1823.
Vaří se i diety
„Pacienti prožívali dny v pravidelném rytmu ranních a večerních ošetřovatelských a lékařských vizit – tří denních jídel doprovázených příslušnými modlitbami a léčebnými úkony,“ píše současný autor Petr Svobodný.
Jídlo dostávají buď jako plné nebo poloviční porce podle aktuálního zdravotního stavu a vaří se zde dokonce i speciální dietní pokrmy.
Slavný český jazykovědec Josef Dobrovský se léčí v ústavu pro choromyslné kněze.
Přichází záchrana před krachem
Když Rakousko prožije v roce 1811 státní bankrot kvůli výdajům na napoleonské války, lékař Held ji zachrání. Díky svým stykům v nejvyšších kruzích zabrání zavření nemocnice. Ovšem Heldovu kariéru v nemocnici ukončí jeho spor s převorem Ch.
Martinovským v roce 1825. Ani jeden z nich nechce ustoupit, a proto hlavní lékař nemocnici o dva roky později opouští.