„Trója existuje!“ je přesvědčen německý obchodník Heinrich Schliemann. Už od mládí hltá řádek po řádku Homérův epos Ilias, pojednávající o trojské válce.

Zatímco si odborná veřejnost významně ťuká na čelo, on jako archeolog-amatér se vydává přímo na „místo činu“.

A skutečně na vytipovaném místě, na pahorku Hisarlik na severozápadě dnešního Turecka, objevuje zbytky starobylého opevněného sídla. Vychází Homérovo líčení opravdu z reality?

Meneláovu výzvu k tažení proti Tróje podle starověkého básníka Homéra vyslyší obyvatelé Athén, Thessalie, Pylu, Arkádie, Salamíny, Ithaky, Rhodu nebo Kréty… Má jich být až 100 000 a v jejich čele stane nejmocnější vládce Mykén – Agamemnon.

„Toto číslo je nepochybně hrubým zaokrouhlením a nelze mu připisovat větší přesnost,“ uvádí k počtu řeckých sil slovenský historik Vojtěch Zamarovský (1919–2006).

Podle něj prostor, kde útočící Řekové u Tróje přistáli a rozbili svůj tábor, tak jak ho líčí Homér, neměří na délku více než tři kilometry. Je tedy nemožné, aby na něm přežívalo takové množství lidí.

Liší se jen počtem žen

„Mistře, čím to, že číše a vázy z Mykén jsou takové nažloutlé?“ ptají se mladé Trójanky hrnčíře. Ten se má co ohánět, aby dokázal mykénské konkurenci se svými výrobky odolat. Mezi Trójou a Mykénami, které na jihu Řecka vzkvétají v letech 1600–1100 př. n.

l., panuje čilý obchodní ruch. To ovšem není to jediné, co Mykény s Trójou spojuje. Homér se ve své Iliadě nikde například nezmiňuje, že by Trójané mluvili jiným jazykem než útočníci.

Dokonce vyznávají i stejná božstva, mají nejspíš totožné státní zřízení i válečnickou výstroj a výzbroj, podobnou architekturu. Jediná výjimka?

„Trojský vládce Priamos se oficiálně přiznává k »asijskému« mnohoženství, kdežto Agamemnon k »evropské« monogamii,“ vysvětluje Zamarovský. Střetli se skutečně v trojské válce „příbuzní“? „V době, do níž se tradičně klade trojská válka (13.–12. století př. n. l.

– pozn. red.), bylo Řecko ohroženo vpádem Dórů, a nemohlo tudíž podniknout velkou výpravu proti mocnému státu v Malé Asii,“ je přesvědčen rakouský historik Fritz Schachermeyr (1895–1987). Pokud Tróju nezničili Řekové, tak kdo tedy? Kandidátů je hned několik…

Spojenci, nebo nepřátelé?

Prim mezi nimi hrají Chetité, jejichž říše se v 16.–12. století př. n. l. rozkládala především v Malé Asii.

O tom, že o Tróji, svém západním sousedovi, velmi dobře vědí, svědčí nápisy klínovým písmem. Chetitský král Muvatalliš II. (vláda přibližně v letech 1306–1282 př. n.

l.), v historii známý díky své účasti v bitvě u Kadeše proti Egypťanům, podle zpráv na hliněných tabulkách uzavírá jakousi smlouvu s trojským vládcem Alexandrem.

Další texty vypovídají o vleklém konfliktu mezi Chetity a okolními státy, mezi něž patřila i Trója. Na její straně v tomto případě bojovali Mykéňané jako její spojenci.

Útok přišel z moře

Východní Středomoří kolem roku 1200 př. n. l. zachvacuje panika. Jako hejna hladových kobylek se na pobřežní státy valí pohroma v podobě tzv. mořských národů.

S nikým neznají slitování, vraždí, drancují, vypalují bohatá sídla. O jejich původu se toho sice moc neví, zato jejich skutky vzbuzují hrůzu široko daleko.

V roce 1190 př. n. l. zdevastují Chattušaš, hlavní město chetitské říše (dnes ve střední Anatolii v Turecku). Přibližně ve stejnou dobu proti nim vytáhne se svou armádou i egyptský faraon Ramesse III. (vláda v letech 1186–1155 př. n. l.) a uštědří jim drtivou porážku na souši a na moři.

Právě egyptské nápisy pak hovoří o tom, že se mořské národy prohnaly také Trójou…