Francouzi jsou známí labužníci, jeden z těch nejproslulejších je ale původem Korsičan. To ovšem nic nemění na tom, že si nechává servírovat vybrané delikatesy. Hádáte, koho máme na mysli?

Ano, řeč je o francouzském císaři Napoleonovi I. Bonapartovi (1769–1821). Jeho oblíbený kuchař Lebeau je expert na paštiky a pečivo a Napoleonu Bonapartovi dělá, co mu na očích vidí.

Třeba v roce v 1796 mu na počest slavného vítězství nad Rakušany v italské Arcole u mostu přes řeku Alponu mu celý vývoj upeče z listového těsta a přizdobí marcipánem. Tehdy Napoleon ale ještě není císařem.

Oříšek pro hygienu

Jeho kuchyně po císařské korunovaci v roce 1804 sídlí v paláci v Tuileriích. Pracují tady ti nejslavnější kuchařští mistři své doby včetně Lebeaua, ale jak můžou, utíkají odsud. Ptáte se proč?

Nedá se tu pořádně větrat, takže pobyt v císařské kuchyni je zdraví nebezpečný. Určitě si říkáte, že v dnešní době by hygienici nic takového nepovolili. To máte nejspíš pravdu. Lebeaua to naštěstí neodradí.

Doprovází svého zaměstnavatele po celou dobu jeho vlády a ochotně skousne každý jeho požadavek. A že jich je.

Je na ně jako pes

Dvorské plesy u něj nejsou jenom o tanci. Na císařův příkaz musí být pro hosty k dispozici i vybrané občerstvení včetně bohaté tabule sladkostí. Takže Lebeau se svými podřízenými musí pořádně kmitat. On to zvládne, za to kuchtící prskají.

Stěžují si na hrozné podmínky v kuchyni, vadí jim i pedantský přístup šéfa. Ten je na ně jako pes, mimo jiné jim i zakazuje mít vedlejší příjmy. Proto se osazenstvo kuchyně často mění.

Dalším úskalím, kterému kuchtíci čelí, že musí společně s císařem na válečné pole. Ani v bitevní vřavě jeho žaludek nesmí zůstat hladový. Chuť pracovat jako Napoleonův kuchtík by vás tedy nejspíš přešla.