Vše začíná v chladné únorové dny roku 1858 v nenápadném koutě francouzských Pyrenejí, v malebných Lurdách. Chudá a drobounká dívenka Bernadeta se u místní skály v lese setká s tajemnou bytostí, kterou označí za „to“. Neuběhne ani půl roku a na místo začnou proudit zástupy věřících a nemocných…

Osudový zážitek se Bernadettě Soubirousové (1844–1879) vryje pod kůži. „Sáhla jsem do kapsy a nahmatala růženec. Chtěla jsem se pokřižovat. Nedokázala jsem zvednout ruku k čelu, bezvládně mi klesla. Ruce se mi chvěly.

Zjevení učinilo znamení kříže,“ vypráví o zážitku, kdy 11. února 1858 spatří „to“ – bíle oděnou pannu ve výklenku jeskyně. Její zážitek nezůstává utajen, navíc se opakuje.

Lurdští jsou na nohou, jedni dívenku zatracují a vysmívají se jí, druzí spěchají ke skále, aby zázračnou paní také spatřili.

„To“ chce svatostánek

Po několika dnech Bernadetta v transu a přímo před zjevením na místě začne hrabat, až se dostane k pramínku vody. O vyhrabání pramene prý zažádalo samo stvoření. To už začínají o zázraku smýšlet jinak i ti největší skeptici.

Místní farář nabude přesvědčení, že se na místě zjevuje sama Panna Marie, a iniciuje v Lurdech stavbu honosné baziliky, která je vysvěcena v roce 1876 – stavbu svatostánku si opět žádá „to“.

Dnes poutní místo u skály navštěvuje průměrně až 6 milionů poutníků ročně. Láká je totiž jeho magická síla, která má uzdravovat.

Prsty se hýbají

Mezi první uzdravené patří jistý slepec, který si vodou opláchne oči a prozře. A také těhotná Kateřina Latapieová, jež si při pádu ze stromu přivodí ochrnutí několika prstů. Po smočení ruky se její prsty opět začnou hýbat.

Nemocní začnou do Lurd proudit ve stovkách. Léta plynou, zázračná uzdravení přibývají, ale skeptických hlasů neubývá. Proto na místě začne působit nejprve Lurdský lékařský výbor v roce 1947 a o pár let později také Mezinárodní lékařský výbor. Instituce pečlivě zkoumají každé podivné uzdravení.

Zmizení rakoviny?

Jedním z nejpodivnějších je to z roku 1976. Tehdy se na pouť do Lurd vydá teprve jedenáctiletá Delizia Cirolliová s matkou. Dívenka trpí zákeřnou rakovinou kostí a takřka nemůže chodit.

Už několik týdnů po absolvování poutě ale bolesti ustoupí a rentgenové snímky ukážou, že nádor zmizel! Lékaři z komise si případ vezmou pod drobnohled. U rakoviny kostí přece ještě nikdy předtím nedošlo ke spontánnímu vyléčení…

Po prostudování případu a všech zpráv dojdou po čtyřech letech k nejednoznačnému závěru. Uzdravení je prý jevem „jenž odporuje všem pozorováním a předpovědím lékařů a není vědecky vysvětlitelný“.

Věda je krátká

Církevní kruhy následně přicházejí s prohlášením, že uzdravení je skutečně zázračné povahy. A Lurdy mají už kolem sedmdesátky takto potvrzených uzdravení! A vědecké vysvětlení? To stále schází.

Šestašedesátý lurdský zázrak představuje případ Jeana-Pierra Bélyho, jehož život komplikuje roztroušená skleróza. Degenerativní onemocnění, které nelze zcela vyléčit.

Muž po padesátce se rozhodne do Lurd vydat v roce 1987, krátce poté jde za svými lékaři, kteří chtě nechtě konstatují, že se muž náhle a trvale uzdravil. Komise a církev opět zasedly, aby v roce 1999 rozhodly, že jde o zázrak.

Je vůbec možné, aby byl příběh o vykopání léčivého pramene skutečný? Přikrášlil si někdo realitu? Jak pak ale vysvětlíme závěry několika lékařských komisí a odborníků z oblasti medicíny? Je pravda, že spousta poutníků tvrdí, že jejich obtíže nezmizely. Prý však v Lurdách dosáhli alespoň vyléčení duše…