O tom, že moderní architektura může být estetická a ekologická, se přesvědčili obyvatelé řady světových měst.

V českých zemích jsou podobné stavby spíše výjimkou, zdejší developeři jsou vyhlášení svým nevkusem a schopností postavit neskutečné obludy, ale v zahraničí je situace výrazně odlišná.

Zajímavá stavba stojí v třetím největším městě USA, v Chicagu. Původní komplex muzea Moderního umění – The Art Institute of Chicago – doplnila nová budova Modern Wing, která v sobě skloubí nejmodernější technologické a ekologické postupy.

Tak zatímco v českých zemích se stavbám knihoven a muzeí házejí klacky pod nohy, Američané podobným projektům svou náruč doširoka otevírají. Autorem projektu je světoznámý italský architekt Renzo Piano.

Nová budova v sobě neskrývá jen galerijní prostory, ale má mnohem větší rozsah. Funguje zde zbrusu nové vzdělávací středisko, které není určeno jen studentům, ale co nejširší veřejnosti.

Vysokoškolští pedagogové zde našli své výzkumné středisko, stejně tak jsou tu prostory, které jsou vyhrazeny rodinám s dětmi. Nové výstavní expozice pak zabírají plochu více než 6000 metrů čtverečních, tedy asi jako fotbalové hřiště.

Modern Wing je jemně zasazena do okolního městského prostředí a vytváří s ním harmonický celek. S nedalekým parkem Milenium je propojena lávkou zvanou Nichols Bridgeway. Svou dispozicí tak opticky spojuje park a srdce celého muzea – Griffinův dvůr. Je zde patrný přímý odkaz na přírodu a na relaxační funkci stavby.

Do prvního patra nové budovy management muzea umístil expozice založené na moderních technologiích, tedy především filmové a internetové umění. Soudobé výtvarné umění naleznou návštěvníci v podlaží druhém.

A ve třetím patře je kromě restaurace a terasy, která může sloužit i jako výstavní prostor soch, expozice věnovaná evropskému umění.

Jsou zde takové skvosty jako Picassův Starý kytarista, Matissova Bathers by a River a Magrittův Time Transfixed.

Samotná stavba je povedenou kombinací vápence, který pochází ze stejného lomu jako materiál, ze kterého byly postaveny ostatní budovy institutu, a skla. Kámen působí masivně a vyvolává dojem, že budova tu stojí odnepaměti.

Rafinovaná kombinace materiálů, průsvitnosti a otevřenosti tak maže hranice mezi městskou krajinou a uměním. Příkladem je skleněné schodiště mezi jednotlivými patry, které působí dojmem, že se prostě vznáší v prostoru.

Návštěvník může mít dojem, že létá, ti citlivější pak mohou pocítit lehkou závrať. Architekt Piano zde však neprovádí žádnou exhibici, budova působí skromně, byť je zároveň i velkolepá.

Výrazně se zde šetří elektrická energie, protože stavba je navržena tak, aby maximálně využívala sluneční světlo. K tomu napomáhá i ocelová konstrukce, která jako by se vznášela nad střechou budovy.

Ta sluneční svit rozptyluje a ten se poté velkými světlíky dostává do útrob budovy. Automatický stínící systém, který využívá ke své činnosti fotobuňky, pak návštěvníkům muzea umožňuje, aby se bez problémů a rušivých vlivů mohli kochat sbírkami v muzeu. Světlo tak pronikne všude, a přitom jeho intenzita nikomu nedráždí oči.

Ekologický rozměr nové stavby se projevuje i v rozšíření zelených ploch v jejím okolí. Po dokončení Modern Wing se počet zelených prostor zvýšil o 21 procent.

Po úpravách zbylo na místě velké množství suti, ta ovšem nebyla odvezena kamsi na skládku, ale byla naopak znovu využita při dostavbě okolních zahrad. Přestavba muzea vyšla celkem na 294 milionů dolarů.

Náklady se mohou zdát vysoké, ale vzhledem k tomu, že se jedná o nízkoenergetickou stavbu, vložené finance se vrátí na úsporách.