Pátrání čínských mudrců po elixíru života přináší úplně jiné poznatky. Místo něj připraví podivuhodnou výbušnou směs. Její účinky tehdy ještě nedokážou plně docenit. Naštěstí.
„Někteří pak zahřívali najednou síru, realgar a ledek s medem, vznikl kouř a plameny a jejich tváře i ruce byly popáleny, dokonce i dům, kde pracovali, vyhořel,“ líčí taoistický spis Zhenyuan miaodao yalüe z poloviny 9. století. Podává úplně první popis působení střelného prachu.
Počátek 10. století Číňané přivítají používáním létajících ohňů. Ačkoli jejich síla je malá, vyvolávají v lidech děs.
Tři receptury
Válečný spisek Wujing Zongyao datovaný rokem 1044 nabízí první chemický rozbor střelného prachu a uvádí hned tři různé receptury. Dvě určené pro zápalné bomby, jednu pro plynné. Liší se procentuálním zastoupením jednotlivých složek směsi.
Vynález pro zábavu
I když obyvatelé středověké Číny nedokážou svůj vynález zúročit k válečným účelům, přinesou světu zábavu. Když roku 1264 slaví narozeniny císařovna Kung Sheng, lidé užasle zírají na potemnělé nebe.
Její syn Li Cung (1205–1264) pošle na oblohu barevné rakety plné střelného prachu.
