Podle ruských vědců poklesne po roce 2021 magnetická aktivita Slunce o 60 % a nastane další doba ledová. Možná si pak sice zabruslíme na Vltavě nebo na londýnské Temži, ale další důsledky ochlazení by ale už tak příjemné být nemusely. Co nám hrozí?

Vědci tvrdí, že máme zapomenout na globální oteplování a připravit se spíše na solární ochlazování. Sluneční aktivita podle nich klesne do deseti let až o 60 %. Mělo by k tomu dojít už v roce 2021, kdy začnou teploty na celé naší planetě výrazně klesat.

Vědci k tomuto znepokojujícímu závěru přišli díky matematickému modelu magnetické energie Slunce.

Jak přesná je mrazivá předpověď?

Podle ukrajinské profesorky matematiky Valentiny Zharkové z Northumbrijské univerzity v anglickém Newcastlu vychází nový matematický model z objevu druhé vrstvy elektromagnetických vln uvnitř Slunce.

Když jsou obě vlny sladěny, je aktivita Slunce velká, když se naopak rozejdou, výkonnost Slunce ochabne.

Profesorka Zharková tvrdí, že „obě vlny mají frekvenci 11 let, ale částečně odlišnou, a časově se vyrovnávají.“ Spojením obou vln a porovnáváním s reálnými údaji o probíhajícím slunečním cyklu tým profesorky Zharkové zjistil, že tyto předpovědi jsou přesné z 97 %.

Bruslení na Temži

Pokud jsou tyto předpovědi správné, nastane fenomén známý jako Maunderovo minimum. To je označení pro období sluneční aktivity v letech 1638 až 1715, kdy se na Slunci neobjevovaly žádné sluneční skvrny, což mělo vliv na klima, které bylo výrazně chladnější.

Teploty by měly začít klesat v roce 2021 a v roce 2030 pak nastane tak mrazivé počasí, že podle těchto vědců bude možné bruslit na řece Temži, která protéká Londýnem.

Dvě století mrazu

Tyto matematické modely potvrdil i vedoucí oddělení vesmírných studií na Pulkovské observatoři u Petrohradu, astrofyzik Khabibullo Abdussamatov, který dokonce tvrdí, že nová doba ledová bude trvat nejméně dvě století její vrchol nastane v roce 2055.

Podle Abdussamatova se „malé“ a „velké“ doby ledové na Zemi střídají v pravidelných cyklech, kdy k těm předchozím došlo v 13., 15., 17., a v 19. století.

Může nastat kdykoli!

Dlouhé období mrazu (glaciál) jsou vždy střídány krátkým teplým obdobím (interglaciálem), které obvykle trvá 11 500 let. Teplé období, ve kterém žijeme nyní, ale začalo už před 12 tisíci lety, takže nová doba ledová může přijít téměř kdykoli.

Velmi nízká magnetická aktivita na Slunci tak odpovídá historicky zdokumentovaným chladným obdobím na Zemi.

Profesorka Zharková ale tvrdí, že její matematický model, který měl až 97% přesnost při určování minulých malých dob ledových, nelze použít jako důkaz, že i tentokrát dojde k malé době ledové.

Jde o globální oteplování?

Mnozí vědci jsou přesvědčeni, že sluneční aktivita do roku 2028 klesne až o 60 %, protože se jejich výpočet opírá o pravidelný sluneční cyklus, který je znám už 200 let.

Na konci každého cyklu dosahuje sluneční aktivita maxima, což můžeme dobře vidět kolem sebe právě teď – posledních pár let jsou léta velmi horká a zimy už nejsou takové, jako bývaly dřív.

Nejde ale o globální oteplování, jak kolem sebe často slyšíme, ale o předsmrtné křeče teplého cyklu.

Ledoborec místo luxusního parníku

Šokující je i zpráva, kterou pro vládu USA vypracovala skupina renomovaných vědců. Shoduje se totiž s matematickými modely ruských vědců. Říká se v ní, že za několik let bude ve Skandinávii a Velké Británii platit kvůli nesnesitelným mrazům zákaz vycházení.

Na jižních plážích, kde se dříve opalovali turisté, bude silná vrstva ledu a sněhu, lodní dopravu budou moci dokonce zajišťovat pouze silné ledoborce.

Scénář katastrofického filmu

Podle této zprávy rovněž budou všechna letiště na severu na dlouhé období uzavřena a vlaky ani autobusy nebudou jezdit. Zásoby potravin tak během těchto krutých zim budou téměř vyčerpány a všichni se už budou modlit, aby přišla dlouho očekávané jaro.

Pokud vůbec přijde. Můžeme skutečně již za dva roky pocítit podstatně chladnější počasí, které přejde za pár let do tak mrazivého počasí, že nastane nová doba ledová?

Čas ukáže, zda matematický výpočet vědců byl správný, a zda zpráva, kterou vypracovala skupina vědců pro vládu USA, nebyl jen scénář katastrofického filmu.

Udeřila malá doba ledová

Současná situace rozhodně není historicky první výraznou změnou klimatu, kterou muselo lidstvo zvládnout. Dnešní teplé období totiž začalo až na konci 19. století a předcházela mu tzv. malá doba ledová, která odstartovala už ve 14. století.

Jednalo se o dlouhou klimatickou anomálii, která zanechala velké stopy v naší historii a kultuře.

Malou dobou ledovou se rozumí extrémní výkyvy evropského podnebí mezi 14. až 19. století s vrcholem mezi lety 1638 až 1715. I když průměrné teploty poklesly, nešlo o období neustálé zimy, jak by možná někdo čekal, ale především o období silné rozkolísanosti počasí.

Malá doba ledová nahradila mimořádně teplé a stabilní období v 10. až 13. století, kterému zase předcházelo chladnější období drsného raného středověku.

Ledovec přichází do Evropy!

Ale malá doba ledová z této dlouhé řady klimatických výkyvů přece jenom vyčnívala. Šlo totiž o nejstudenější období za posledních 2000 let, a navíc se stalo svědkem a nejspíš i motorem největší změny v lidských dějinách – vzniku moderní společnosti.

Když si střední Evropa ve 13. století ještě s určitými odchylkami (např. hladomory let 1043 a 1281 až 1282) užívala teplé období, v němž se teploty příliš nelišily od těch dnešních, na severním okraji Evropy už se rozšiřovalo zalednění.

Celoevropský hladomor zahubil miliony lidí

V Českém království se tehdy rychle zvyšoval počet obyvatel, budovala se nová města a rozšiřovaly osevní plochy. Kolem roku 1310 ale začaly teploty klesat, v roce 1315 začala série mimořádně vlhkých let a velký celoevropský hladomor.

Trval do roku 1317, ve zmenšené míře až do roku 1322, a zemřely během něj miliony lidí.  Nestabilní počasí plné extrémů znamenalo ve zranitelné zemědělské společnosti neustálou hrozbu podvýživy a s ní spojený vyšší výskyt epidemií.

Mor, Karel IV. a husité

Přes oslabenou Evropu se proto v půlce 14. století přehnala černá smrt, doslova apokalyptická morová epidemie, která během pár let přivedla do hrobu asi třetinu obyvatel.

Polohou izolované české země, které ležely mimo hlavní obchodní trasy, byly největšího morového běsnění ušetřeny, s nimi i velká část severu střední Evropy.

Uprostřed zbídačelého kontinentu tak mohla vyrůst oáza prosperity pod vládou Karla IV. České země ale nakonec moru neunikly – pronikl k nám v plné síle roku 1380. Společenské změny, které vyvolal, pak výrazně přispěly k vzniku husitského hnutí.

Malá Strana hoří!

Poté, co se české země vzpamatovaly z husitských válek, během nichž v letech 1431 až 1432 také zažily drsný hladomor, se situace výrazně zlepšila. V 1. polovině 16. století pak v kronikách čteme o velkém oteplení a rozkvětu hospodářství i celé společnosti.

Horká a suchá léta vrcholila na začátku 40. let 16. století, vyprahlá Praha tehdy zažila ničivý požár Malé Strany a Hradčan. V něm dokonce shořely i zemské desky, tedy základní registr českého šlechtického majetku.

Ničivá třicetiletá válka

Teplé počasí přálo plodinám všeho druhu. Tehdy tu byla největší plocha vinic v dějinách, do střední Evropy dokonce občas zavítala i hejna sarančat, která dnes neopouštějí Afriku. Doba nebývalé hojnosti se však v 60. letech 16. století zase změnila.

Přicházely tuhé zimy a krátká léta. V 17. století se k tomuto vývoji přidala ničivá třicetiletá válka, ale také anomálie ve sluneční aktivitě.

Výsledkem byly extrémně tuhé zimy, ve kterých mnohem častěji zamrzaly vnitrozemské řeky, Baltské moře, a dokonce i sever Jadranu.

Proč došlo k porážce Napoleona v Rusku?V alpské části střední Evropy se začaly mohutně rozšiřovat ledovce, které pokryly vesnice i pole v údolích. V Rakousku se proto kvůli klesající produkci vína začalo přecházet na pivo.

Extrémní projevy počasí hýbaly i světovou politikou – ve velké míře se podílely na porážce španělského loďstva Angličany v roce 1588, Francouzské revoluci nebo Napoleonově porážce v Rusku.

Kdo jedl kopřivy a kůru ze stromů

Během malé doby ledové nebyl v českých zemích zaznamenán výraznější nárůst velkých potravinových krizí. Vrtkavé počasí ale i zde obnovilo praktikování předkřesťanské magie a zapustilo řadu pověr.

Lidé světili obilná zrna, na ochranu před bouřkami vyzváněly kostelní zvony, zapalovaly se hromničné svíce, zaklínaly se mraky a krupobití. Nic nepomohlo, hladomor nakonec přece jen udeřil.

Po kombinaci extrémních srážek a velkého sucha v letech 1770 a 1771 vyletěly ceny obilí do astronomických výšek, chudí lidé museli jíst kopřivy nebo kůru stromů. Podvyživené obyvatelstvo pak zasáhla epidemie tyfu. Zemřelo nejméně 250 000 lidí. Prudce se zvýšil počet žebráků, bujela kriminalita.

Dobrá sklizeň roku 1772 sice ukončila tato tzv. hladová léta, hladomor ale kromě osvícenských reforem přispěl i k selským bouřím roku 1775.

Jak vymýtit hladomory

Pro křesťanský Západ nebylo mrazivé počasí jenom hrozbou, ale také motivací k většímu pokroku.

Nejdříve Nizozemí a potom Velká Británie vymyslely střídavé hospodářství, ve kterém se půda zúrodňovala střídáním vhodných plodin místo toho, aby její část ležela ladem (tzv. trojpolní systém). Rozvíjely se technické vynálezy, zaváděly nové odrůdy.

Spolu s obilovinami se základní surovinou staly brambory a zvýšila se spotřeba masa, protože se pro hospodářská zvířata dařilo vypěstovat více krmiva. Hladomory v době míru nakonec zcela zmizely.

Co způsobil výbuch sopky

Nestálé počasí doznívalo ještě skoro celé 19. století. V roce 1816 přišel proslulý „rok bez léta“, který byl výsledkem nevídaného výbuchu sopky Tambora v Indonésii. V letech 1845 a 1890 zažily Čechy masivní povodně, ta druhá dokonce strhla Karlův most.

Pozvolné oteplování začalo v půlce 19. století, ale studené a extrémní období skončilo náhle až v zimě na přelomu let 1896 a 1897.

Čtyřicet teplých let

Přišla nejstudenější zima století na přelomu let 1928 a 1929, po roce 1939 pak nastala doba mírnějšího poklesu teplot, která trvala až do 70. let.

Posledních čtyřicet let už se teplota zvyšuje – oproti 19. století se celoročně oteplilo skoro o celý 1 °C. Otázkou zůstává, kdy se křivka přehoupne zase zpět k mrazivým teplotám.

Stane se tak už za dva roky, jak předpovídá matematický model profesorky Zharkové?