Když se řekne morová nákaza většině lidí naskočí obrázek krys, které se hemží ulicemi, jsou jich plné stoky i domy. Skutečný pachatel však byl mnohem menší.
Podle odhadů si morová pandemie v letech 1347 až 1351 vyžádá přes 25 milionů obětí, což v tu dobu znamená téměř polovinu evropské populace. Během pouhých 4 let. Vina za Černou smrt, pojmenovanou podle typického příznaku zduřelých a zčernalých lymfatických uzlin, je dosud přičítána krysám, nebo lépe hlodavcům, protože spíše než o krysy šlo o potkany.
Poslední objevy je však jako hlavní viníky z velké části rehabilitují.
Blechy, krysy nebo kašel?
Vědecký tým z univerzity v Oslu posbírá všechny dostupné informace, včetně statistik úmrtnosti v devíti velkých evropských městech. „Na jejich základě jsme vytvořili tři modely šíření nemoci,“ popisuje člen týmu, biolog Boris Schmid. V prvním jsou původcem šíření nákazy hlodavci a jejich paraziti, ve druhém se nákaza šíří vzduchem, ve třetím šíří nemoc paraziti lidí zejména pak blecha obecná (zvaná také Blecha lidská – Pulex irritans), který je ve 14.
století nejrozšířenějším lidským parazitem, a veš šatní (Pediculus humanus).
Blecha vyhrává
Výsledky u prvních dvou modelů neodpovídaly průběhu, rychlosti šíření ani počtu zasažených. Zato u třetího modelu dosahuje shoda téměř 80 procent. „Shodovala se rychlost šíření nemoci i její rozsah v jednotlivých úsecích.
Zdá se tedy víc než zřejmé, že hlavními přenosovými cestami byly blechy a vši,“ konstatuje Schmid. Teorii podporuje i zjištění, že onemocnění se šířilo nejčastěji a nejrychleji po silnicích, důležitých stezkách a také po proudu řek, tedy cestami, kterými tam a zpět putovali i lidé.
Navíc šíření nebylo zpomaleno geografickými bariérami, které by omezují pohyb hlodavců.
Jurská blecha
V roce 2015 je zveřejněna informace o malém kousku jantaru, do kterého byly před 20 miliony let zality bakterie o nichž se vědci domnívají, že jde o vůbec nejstarší dochované předky dýmějového moru. Spolu s nimi je v jantaru zalita i jejich přenašečka – blecha.
Zdá se tedy, že drobná mrška, i když v dobách dinosaurů byla přibližně desetkrát větší než dnes, šířila smrtící bakterie dřív než se vůbec na planetě objevil první člověk. „S jistotou samozřejmě nelze tvrdit, že tyto bakterie jsou Yersinia pestis, nicméně mají stejnou velikost, tvar i vlastnosti,“ říká George Poinar, Jr. z oregonské univerzity.
„Pokud by byly,“ dodává vědec, „byly by důkazem, že mor je starobylou chorobou, která hrála v minulosti mnohem větší roli než jsme si dosud mysleli.“ Kdo by to byl řekl, že drobná blecha byla možná nejen zabijákem, který pomohl vyhladit miliony lidí, ale byla také zabijákem dinosaurů.