Kvůli skleníkovému efektu by vám teploměr ukázal okolo 400 °C. Vzduch obsahuje hlavně oxid uhličitý, trochu dusíku a jen 0,1 procenta kyslíku. Vítejte na Venuši. Že je tu dost nehostinně? Přesně tak to bude časem vypadat i u nás…

Ohromné molekulární mračno se začíná měnit. Exploze nedaleké supernovy spustí tvůrčí kolaps. Vzniknou nové hvězdy a poté i celé planetární soustavy. Stalo se to zřejmě už mnohokrát – a případ starý 4,6 miliardy let dá právě takto vzniknout sluneční soustavě.

Před pouhými 14 až 22 miliony lety se na jedné z planet, kterou její obyvatelé časem nazvou Země, prohání ve východní Africe úzkonosí primáti prokonzulové. Řada odborníků je o miliony let později označí za první hominidy.

2,8 milionu let vzad se objeví člověk moudrý (Homo sapiens). Jediný zástupce rodu homo, který přežije až do dnešních dní.

Víme, že téměř nic nevíme

Hned na začátek si přiznejme základní věc: Vypočítat, kam se budou ubírat cesty vesmírem dvou kulovitě symetrických těles, není velká věda. A to ani v řádu doby, která předčí celou lidskou existenci. Má to ale zádrhel.

Najít v kosmu takový případ, je jako hledat jehlu v kupce sena. A to ještě s vědomím, že v téhle meziplanetární kupce zkrátka žádná jehla zřejmě není.

Do doby výkonných počítačů tak nemělo ani smysl nad problematikou těles souhrnně označovaných písmenem n ani uvažovat. Ve hře ale bývají často i tři tělesa. A to nastává teprve chaos.

I při nejpřesnějších propočtech nedokážeme nad dobu, která překoná takzvaný Ljapunovův čas, říct nic moc určitého. Pokud je řeč o sluneční soustavě, představuje tento časový údaj miliony let. Přesto existují vědecké hypotézy, které jdou mnohem dál. Kam se tedy bude podle odborníků odvíjet životní cesta naší vesmírné domoviny?

To Slunce…

Naší nejbližší hvězdě, přibližně 150 000 000 kilometrů vzdálenému Slunci, vděčíme za život. A pokud to nestihne lidstvo či jiná katastrofa, bude to také Slunce, kdo udělá za veškerým životem na Zeměkouli definitivní tečku.

Zatím si ale spokojeně vykružuje svůj 226 000 000 let trvající oběh. Momentálně slaví zhruba 4,6miliardté narozeniny, což můžeme v kosmickém rodokmenu označit za střední věk. Jde o klasického žlutého trpaslíka – Slunce spaluje jádra vodíku na helium. A až se vodík v jádru vyčerpá?

Změní náš trpaslík, který představuje 99,8 procent hmotnosti sluneční soustavy a má 1,3 milionkrát větší než objem Země, stáj. Ze žlutého se stane červený. Slunce tedy nezhasne. Naopak. Stane se mnohem jasnějším. Bohužel.

Termojaderná reakce uvnitř Slunce si dává na chvíli siestu. Jádro se ale smršťuje a jeho teplota rapidně roste. Na několik milionů let to vypadá, že se naše mateřská hvězda stabilizuje. Co se ale tou dobou děje na Zemi?

I minimální rozdíly mají fatální následky. Jasnější hvězda nechá postupně vypařit oceány a vůbec všechnu vodu na planetě! Pokud se nějakému životu ještě vůbec daří přežít, je to jen chabé živoření…