Francouzská královna Eleonora Akvitánská si zkouší u švadleny rozpracované šaty. „Rukávy delší! Chci je až na zem. Copak jsem nějaká venkovská děvečka? Já přece nemusím pracovat,“ rozčílí se, když se žena chystá ustřihnout hedvábí sotva u kolen.
Kdy a kde se objevila
Kolébkou tohoto typu oděvu se stává Francie, ale později zaplaví celou Evropu přes Anglii a Itálii až po Německo a Čechy či Polsko. Nosí se ve středověku od 11. do 13. století.
Později dochází ke vzkříšení této módy na přelomu 14.a 15. století a potom i v dobách viktoriánské Anglie v 19. století, kdy se historické retro oděvy těší mezi smetánkou obrovské oblibě.
Jak vypadala
Hedvábné šaty s kulatým výstřihem a lemované křížkovými výšivkami obepínají štíhlé tělo princezny Marie Francouzské (1145–1198). Nad lokty se její rukávy rozšiřují do trojúhelníku sahajícího až pod kolena. Dává jimi najevo, že nemusí pracovat.
„Seberte to!,” okřikne Marie služebnou, když jí něco upadne. Královská dcera si nesmí umazat vznešené rukávy od země.
Zajímavost
Na ženských sochách v portálech gotické katedrály ve francouzském Chartres na první pohled upoutají strnulé výrazy tváří, na druhý potom podivné dlouhé rukávy visící v záhybech dolů.
Jde o nejznámější ukázku bliautu. Muži, i ti vznešení, ale na rozdíl od žen nosí rukávy kratší a jenom lehce do zvonu. Ty dlouhé by jim znemožňovaly šermovat mečem.
