Učí se o nich v dějinách umění, kdo si v posledních letech koupil jejich pravé dílo, zaplatil miliony. Není se co divit, že u nás i ve světě koluje řada falzifikátů slavných českých malířů.
Ne nadarmo se o něm už v jeho 24 letech mluví jako o „nejnadanějším z akademiků“. Pražský rodák Jakub Schikaneder (1855–1924) nastoupí na Akademii výtvarných umění v 15 letech.
Za spolužáky má taková jména, jako Mikoláš Aleš (1852–1913) nebo František Ženíšek (1849–1916). V čem oba překoná? Třeba v oblibě u falzifikátorů!
Jakub Schikaneder: V Národním se už nerozhlížejte
O českém malíři a ilustrátorovi Emanuelovi Krescencovi Liškovi (1852–1903) slyšel málokdo. Přesto je to právě on, kdo se spolu s Jakubem Schikanederem zúčastní soutěže na výzdobu Národního divadla.
Vlysy od přemyslovských po rudolfínská témata kompozičně navrhne Schikaneder, barevné řešení pak Liška. A jejich návrh je také realizován. Ale… Až budete někdy o přestávce hledat očima jejich dílo, námahu si ušetřete.
Přestože přežijí požár divadla, budou nahrazena kompozicí Václava Brožíka (1851–1901).
Pokud jde o obrazy, stane se Jakub Schikaneder noční můrou znalců a milovníků umění. Proč? Dnes mezinárodně ceněný umělec totiž má na mnohých „falzech“ v podstatě svůj podíl. Jak se něco takového může stát? V umělecké dílně učí své studenty.
Precizní kopie jeho děl představují jejich denní chleba. A co hůř, k dispozici mají barvy o totožném chemickém složení a plátna stejného stáří a výroby. Na díla dohlíží osobně Schikaneder. Jediné, co chybí, je mistrův podpis. A ten je kvalitně dopsán po jeho smrti…
EPOCHAplus.cz dodává:
Zádumčivá atmosféra, genius loci. Schikanederova pražská nokturna lidé milují. Kde je poptávka, vynoří se i nabídka. Schikaneder se začne falšovat prvoplánově a úmyslně.
Na smutném žebříčku nejvíce padělaných českých autorů přelomu 19. a 20. století drží stabilně čelní pozici. Například Večer v Týnské uličce jste mohli vidět mezi lety 1991 až 1997 v Anežském klášteře. Dnes se ale díky expertizám ví, že jde jednoznačně o padělek.
Emil Filla: Superhrdina mezi malíři
Sedm kilometrů od Kroměříže, v městečku Chropyni, se 3. dubna 1882 rozkřičí novorozenecký hlásek.
Emil František Josef Filla (1882–1953) dostane od sudiček nadělenou pestrou škálu talentů – bude malířem, grafikem i sochařem a ve chvílích nejvyššího utrpení se přikloní dokonce k poezii. Návdavkem mu osud přiklepne dobrodružný život.
Než zemře 6. října 1953 na svůj již sedmý infarkt, stihne toho vážně dost. Studia na pražské Akademii výtvarných umění opustí kvůli jejich zkostnatělosti, aby se roku 1910 pomalu přiklonil ke kubismu.
Evropou se rozeznívají výstřely první světové války a Fillův umělecký život dostává značně dramatičtější rozměry. Z Paříže prchá do Nizozemí. Pomáhá českému odboji – vyvolává a předává tajné zprávy.
Když vřava konečně utichne, stane se velvyslaneckým radou v Nizozemsku a později pracuje na Československém ministerstvu zahraničí. Nikdo by nevěřil, že se historie může tak brzy opakovat, a přece. Druhá světová válka klepe na brány.
Filla se vymezí proti nebezpečí nacismu. Nový režim se mu odmění – pobytem v Dachau a Buchenwaldu. Umělci se podaří přežít. Již roku 1945 má výstavu v Mánesu a je jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Štěstí ho ale nečeká.
Moc je v rukou komunistů. „Mému umění odzvonili a zas snáším všechno příkoří, které jsem myslel, že už se nikdy nevrátí,“ píše Filla.
EPOCHAplus.cz dodává:
Emil Filla patří mezi českými autory k těm „falzifikátorsky vyvoleným“. Prodává se totiž skvěle jak doma, tak v zahraničí. Vždyť v květnu roku 2012 je jeden z jeho obrazů, naštěstí pravý – Ležící žena – na pražském Žofíně koupen za 15 200 000 korun!
Jan Zrzavý: Proč se podepisuje Zerzavý?
Bloumá pražskými ulicemi. Nemá ve zvyku se vzdávat, ale… Jan Zrzavý (1890–1977) se právě nedostal na Akademii výtvarných umění. Již popáté. Má za sebou sice pár let na UMPRUM, odkud byl vyloučen, ale svou výtvarnou cestu si nakonec formuje hlavně sám.
Přesto se stane v letech 1947 až 1950 profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Tou dobou má za sebou cesty po Francii, do které se rád vrací, a také realizaci scénické výpravy opery Idomeneus pro Národní divadlo.
EPOCHAplus.cz dodává:
Zrzavý si dokonce zahraje v několika filmech – kromě těch o sobě například v Kátě a krokodýlovi dotočeném roku 1965. Jen o rok později je jmenován národním umělcem.
Falza jeho děl nekolují jen v podobě kopií, ale i úplně nových obrazů snažících se napodobit jeho styl. A to zdařile. Jak jsou tedy odhalena? Krásné Bretaňské motivy přesně v duchu zrzavého totiž obvykle postrádají křídový podklad a typické druhy bělob.
Rentgen odhalí, že falzifikátor má přeci jen jinou techniku, než umělec a chemický rozbor poukáže na pigmenty v barvě, které se ve své době nedaly sehnat. Co naopak zmate laika, je podpis. Na falzech bývá často Zerzavý a falešný rok stvoření díla.
Zerzavý se paradoxně často podepisuje i autor. Proč? Možná kvůli lepší výslovnosti v zahraničí, možná se snaží navázat na odkaz předků…
