Příroda nadělila živočichům různé schopnosti. Jednou z nich je umění se maskovat. To jim pomáhá vyhnout se nepřátelům nebo splynout s okolím. Která zvířata se dokážou „přeměnit“ v jiná?

Zvířata pro své přežití využívají mnoho způsobů, jak se chránit před predátory.  Jedním z nich jsou i mimikry, kdy se stávají nenápadnými a dokonale splývají se svým okolím.

Některá zase využívají svého vzhledu, jelikož vypadají téměř stejně jako jejich nepřátelé. To se většinou projevuje výraznou barevností. Typickým příkladem je černožluté nebo černočervené vzorování, jaké známe například u vos nebo sršňů. Výraznými barvami hýří hlavně prudce jedovaté jihoamerické žáby pralesničky.

Těžko je najít

Proč k tomu vůbec dochází, že je příroda tak nápaditá? Každodenním úkolem zvířat je především přežít a přivádět na svět potomky. Nejčastěji se tak setkáváme s tzv. kryptickým zbarvením, kdy zvíře napodobuje pozadí, ve kterém se nachází. Tomu se říká kamufláž.

Zatímco některá zvířata mění svoji barvu, jiná dokážou změnit i svůj tvar nebo napodobit chování jiného živočicha, aby se zachránila.

Jak ke změnám dochází?

Existují dva způsoby, jak zvířata mění svoji podobu. Jedny vznikají chemickou cestou pomocí tzv. biochromů (mikroskopické přírodní pigmenty). Tyto pigmenty mohou některé barvy světla absorbovat a jiné zase odrážet.

Výsledná barva je kombinací viditelných vlnových délek světla, které pigment odrážejí. Druhá skupina zvířat vytváří barvy pomocí miniaturních hranolů, které odrážejí a rozptylují světlo. Tuto schopnost se nemohou naučit, získávají jí od svých rodičů geneticky.

Chobotnice maskovaná

Výskyt: Indonésie, Velký bariérový útes

Čeleď: chobotnicovití

Velikost: 6 cm, s rameny až 50 cm

O chobotnici maskované neměli vědci dlouho ani tušení, a přitom patří mezi jeden z nejzajímavějších druhů. Neoplývá velikostí, její tělo měří pouhých 6 cm, tenká ramena dosahují až půlmetrové délky. Patří mezi nejinteligentnější živočichy na světě.

To ale není její nejlepší schopnost. Tato chobotnice se dokáže přizpůsobit i tomu nejrozmanitějšímu prostředí.

Do proměny zapojuje svaly

Proměňovat se dokáže díky elastickým pigmentovým buňkám, které se nazývají chromatofory, jež jsou plné barviva. Ty ovládá pomocí svalů. V případě potřeby jí tento bleskový převlek pomáhá nepozorovaně zmizet predátorovi.

Kromě barvy ale mění také tvar svého těla. Pokud se cítí někým ohrožena, nejčastěji zvolí model jiného predátora. O její inteligenci svědčí i to, že si je evidentně vědomá, jaké maskování bude v danou chvíli to nejúčinnější.

Mění se až v 15 zvířat

Zajímavá je její proměna v kraba. Předvádí se jako mírně zahrabaný korýš, který vábí svými pohyby nic netušící krabí samečky, které nakonec sežere. Podobným způsobem napodobuje platýze nebo mořského hada.

Když přimkne chapadla k sobě, úplně zploští tělo a stane se z ní platýz. Občas se změní v perutýna, který překypuje barvami s nepravidelnou kresbou, kdy chapadla vystrkuje stranou a připomínají tak obávané tmavé ostny.

Na hladině se zase může objevovat jako medúza s žahavými třásněním, a když chapadla spojí a prohne je, stane se z ní trnucha.

Korálovka sedlatá

Výskyt: Spojené státy americké, Střední Amerika

Čeleď: užovkovití

Velikost: 40 cm až 2 metry

Korálovky žijí stejně jako korálovci v jižní části Spojených států a severního Mexika. Měří od 40 cm až po téměř 2 metry a patří mezi mistry napodobování. Rozlišit tyto dva hady je na první pohled téměř nemožné. Korálovci patří mezi velmi jedovaté hady.

O jejich jedovatosti svědčí i to, že do stejné čeledi patří hadi jako kobra, mamba nebo smrtonoš. Pokud tito pestře zbarvení hadi kousnou, projeví se jeho útok svalovou slabostí, problémy při mluvení nebo polykáním, rozmazaným viděním nebo záškuby jazyka.

Tento jed působí hlavně na plíce, kdy dochází ke sníženému nasycení krevního oběhu kyslíkem. Může dojít až k ochrnutí plic a zástavě dechu.

Který je který?

Korálovky jsou naopak zcela neškodné. Jak je tedy od sebe odlišit? Základním rozlišovacím znakem je to, že v případě korálovců se červený pruh dotýká žlutého. Pokud se ale tyto dvě barvy nedotýkají a je mezi nimi černá, jedná se o zcela neškodnou korálovku.

Američané mají na jejich rozlišení mnemotechnickou pomůcku, kterou lze přeložit jako: „Červená a černá – ten had jedu nemá. Červená a žlutá – smrt tu číhá krutá.“

Strašilky

Výskyt: jihovýchodní Asie a Malajsie

Čeleď: Pseudophasmatidae

Velikost: 5–60 cm

Strašilky patří mezi nejnápaditější zvířata vůbec. Většina z nich měří okolo 5 cm, najdou se ale i druhy, které dorůstají i do velikosti větších než 25 cm, výjimečně i přes 60 cm.

Mnoho z nich ztratilo schopnost létat, proto se zřejmě přizpůsobily okolnímu prostředí. Prvotním ochranným mechanismem je jejich kryptické zbarvení a tvar těla, díky kterému naprosto splývají s prostředím, v němž žijí.

Tento efekt často ještě umocňují svým chováním. Mnoho druhů strašilek se při pohybu pohupuje a napodobuje tak věrně větvičku nebo list ve větru.

Větev nebo list

Strašilek je několik druhů, svoji schopnost se maskovat mají téměř všechny. Také pakobylky dokážou vypadat jako větvička.

Pakobylky Phibaeticus kirbyi, které žijí na Borneu, mohou dosahovat délky několik desítek centimetrů, a patří tak k nejdelšímu hmyzu na světě. Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech.

Dalším druhem jsou lupenitky, jež mají vzhled jako starý list nebo kus kůry, a dokonale tak splývají se svým okolím.

Slizoun dravý

Výskyt: Tichý a Indický oceán

Čeleď: slizounovití

Velikost: 10 cm

Tato ryba žije především na okrajích korálových útesů a patří mezi dravce. Nejčastěji imituje vzhled a pohyb pyskouna rozpůleného, který na útesech vykonává práci čističe jiných ryb.

Toho využívá právě slizoun, který vykazuje charakteristický černý pruh a modrý tvar těla pyskouna. Dá se rozpoznat hlavně podle umístění tlamy. Slizoun má na horní čelisti malou sadu zubů a obrovské špičáky, které vyčnívají z dolní čelisti.

Utrhne i ploutev

Na korálech tak předstírá, že patří do skupiny čističů, kteří pomáhají jiným živočichům od nepříjemných parazitů a odumřelé kůže. Místo toho se ke kořisti prakticky bez povšimnutí přiblíží a místo hygieny jim nepozorovaně odkusuje části těla. Nejraději se živí šupinami a ploutvemi.

Pestřenky

Výskyt: po celém světě

Čeleď: pestřenkovití

Velikost: 9–12 mm

Tomuto hmyzu se lidově říká vosičky nebo vosíci, jelikož svým zbarvením napodobují právě vosy, včely nebo čmeláky. Živí se nektarem a pylem kvetoucích rostlin, jejich larvy mají poměrně rozmanité potravní strategie.

Jsou dravé a živí se mšicemi, třásněnkami a dalších drobným hmyzem, který parazituje na rostlinách.

Stejné, a přesto jiné

Pestřenky jsou charakteristické svým letem, vznášením se na místě, a také již zmíněnými mimikry. Na rozdíl od druhů, které napodobují, ale nejsou vůbec nebezpečné. Nemají žihadlo, ale ani ústní ústrojí nemají uzpůsobené k bodání nebo kousání.

Patří mezi velmi užitečné zástupce hmyzu, a to kvůli opylování, ale také kvůli masožravým larvám, které likvidují zemědělské škůdce.