Druhá světová válka byla v plném proudu, ale mnohé hlavy se už zabývaly tím, co nastane po ní. Šlo především o to, aby se hrůzy války už neopakovaly. Jedním z nástrojů k dosažení tohoto ambiciózního cíle měla být Organizace spojených národů.

Ne, jistě ani zakladatelé OSN si nemysleli, že jednou provždy zabrání všem válkám.

Koneckonců měli za sebou čerstvou krvavou lázeň i zkušenost s předválečnou Společností národů, která se tváří v tvář šířícímu se nacismu, fašismu a komunismu ukázala jako bezzubá.

Ale vytvořit platformu, na které mohou komunikovat nejrůznější státy, i pokud nemají nejpřátelštější vztahy, není nikdy k zahození.

Kořeny ve válečné době

Prvním krokem k vytvoření OSN byl podpis Deklarace odsuzující zločiny páchané nacisty na okupovaných územích.

12. června 1941 ji v Londýně přijali představitelé Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jihoafrické unie a exilových vlád Belgie, Československa, Řecka, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a francouzský generál Charles de Gaulle.

Dalším krokem na cestě k založení světové organizace byla Atlantická charta.

Ta spatřila světlo světa 14. srpna 1941, když byla podepsána americkým prezidentem F. D. Rooseveltem a britským premiérem Winstonem Churchillem po dramatickém jednání na palubě lodí USS Augusta a Prince of Wales u břehů Newfoundlandu.

Už jen podepsat

V říjnu 1943 vyzvaly Spojené státy, Spojené království a Sovětský svaz, Velká Británie společně s tehdy ještě nekomunistickou Čínou k vytvoření mezinárodní organizace, která bude pověřena zajišťováním mezinárodního míru a bezpečnosti.

Tento cíl byl opět zdůrazněn o dva měsíce později v Teheránu a začátkem roku 1945 na Jaltské konferenci.

V červnu 1945 byla válka v Evropě už minulostí, nicméně v Pacifiku stále probíhaly tvrdé boje. V této atmosféře se v San Franciscu sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání a vypracovali Chartu OSN. Slavnostní akt podpisu proběhl 26. června.

193 vlajek nad Manhattanem

Tím vznikla OSN, jejímiž hlavními orgány jsou Rada bezpečnosti a Valné shromáždění. Rada bezpečnosti je tvořena pěti stálými členy (USA, SSSR, dnes Rusko, Velká Británie, Francie a Čína) s právem veta a deseti nestálými.

Zastoupení stálých členů odráží výsledky druhé světové války a dnes je z mnohých stran hojně kritizováno, že neodpovídá současné realitě.

Hlavní centrum OSN je na Manhattanu v New Yorku, další velká centra jsou pak mimo jiné v Ženevě a ve Vídni. Součástí OSN jsou i některé další významné organizace, jako třeba Organizace pro výživu a zemědělství, UNESCO, Mezinárodní měnový fond a Světová banka. V současnosti má OSN 193 členských států.