První zmínky o nich se poprvé objevují už ve starém Egyptě, kde podpatky sloužily jako ukazatel sociálního postavení – byly tedy vlastní vyšší společnosti. Pyšnili se jimi lidé, kteří se řadili k tehdejší společenské smetánce.

Mnohem praktičtější důvod k nošení ovšem dostávají podpatky ve středověku. I tentokrát je nosí především lidé z vyšší společnosti. Zvýšené podrážky měly zabránit znečištění šatů od bahna a špíny. Středověké ulice měst totiž byly plné splašků, které se často vylévaly přímo z oken.

Zarážka do třmenu

Z výše uvedených důvodů se například v italských Benátkách začaly nosit takzvané platformy neboli chopines. Podle pověstí to mělo i další důvod. Muži si tak zajišťovali věrnost svých žen. Ty se s vysokými podpatky nemohly příliš pohybovat, a proto je doprovázely služky, takže rande nepřicházelo v úvahu.

Takové boty ovšem obouvaly i prostitutky. Kolem roku 1500 se pak podpatky začaly užívat i jako jakási zarážka, která zabraňovala botě vyklouznout z jezdeckého třmenu.

Královna se dělá vyšší

Historické kroniky jako první ženu, která na sobě prokazatelně měla boty s podpatky, označují francouzskou královnu Kateřinu Medicejskou (1519–1589), jež si je obula v den své svatby, aby vypadala vyšší.

Ne vždy měly ale podpatky člověka pouze „povýšit“. Někteří historikové spekulují, že vysoké podpatky, které nosily turecké tanečnice, jim měly třeba zabránit v útěku z harémů.