Sňatky pokrevních příbuzných byly mezi šlechtickými rody běžnou praktikou. Krom toho, že šikovně zabraňovaly rozdrobení rodového majetku, měly za následek i nepříjemné genetické zatížení.
Fyzicky postižený, mentálně retardovaný a neplodný Karel II., s kterým vymřela španělská větev Habsburků, byl toho dokonalým příkladem.
Mocná dynastie Habsburků vymřela po meči. Zatímco v rakouské větvi byl posledním panovníkem rodu Karel VI., otec Marie Terezie, ve španělské to byl Karel II. (1661-1700) zvaný „Očarovaný“.
Jeho bezdětnost, fyzická slabost i záchvaty úzkosti a melancholie byly výsledkem častých sňatků blízkých příbuzných v rodokmenu rodu – jeho rodiče byli strýc a neteř.
Jako bratr a sestra
Četností manželských sňatků mezi příbuznými napříč 16 generacemi španělských Habsburků se v roce 2009 věnoval výzkum vědců ze španělské Univerzity v Santiagu de Compostela, vedený badatelem Gonzalem Alvarezem.
Vědecký tým zkoumal míru pravděpodobnosti, že jedinec obdrží dva identické geny na chromozomu z důvodu příbuzenství svých rodičů.
Dle Alvareze tento koeficient u Karla II. dosáhl hodnoty téměř totožné pro potomky incestního sňatku rodič-dítě nebo bratr-sestra.
Podle Alvareze byl špatný zdravotní stav Karla II. a jeho neplodnost výsledkem dvou genetických poruch – nedostatku hormonů hypofýzy a renální tubulární acidózy, která způsobuje ukládání kyselin v těle z důvodu nesprávné funkce ledvin.
Dalším z důkazů svědčící o zhoubnosti blízkých příbuzenských sňatků je i neobyčejně vysoká míra úmrtnosti novorozenců a dětí v habsburském rodě.
Jen asi 60 procent novorozenců přežilo do věku 1 roku, a jen polovina dětí narozená v rámci dynastie se dožila svých 10. narozenin.
Pro srovnání: ve španělských vesnicích té doby se míra přežití novorozenců pohybovala kolem 80 procent.
Nezředěná modrá krev
Sňatky v rámci blízké rodiny nebyly záležitostí jen španělské větve. Také rodiče Rudolfa II. byli bratranec a sestřenice, jeho dědové pak vlastními bratři.
Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d´Este (1863-1914) měl pak namísto 16 348 předků ve 14. generaci jen 1514 předků, tedy pouhá 9,2 procenta.
To znamená, že velká část těchto osobností se v arcivévodově rodokmenu vyskytla hned několikrát.
„Například Ferdinand I., který žil necelých 400 let před Františkem Ferdinandem, figuruje v jeho rodokmenu 293krát a Friedrich III. hned 589krát.
Karel Veliký se dle odhadu genealogů vyskytuje v rodokmenu arcivévody Františka Ferdinanda asi stomilionkrát,“ napsal profesor historie Karl Vocelka.
Jak ale zároveň dodává, příbuzenské sňatky se objevují nejen u aristokracie, jen jsou u ní více patrné díky mnohem lepší dokumentaci rodokmenu.
„Stačí navštívit hřbitov u nějaké malé alpské vesničky a přečíst si jména na náhrobcích, abychom zjistili, že i zde se uzavíraly sňatky jen mezi příslušníky několika málo rodin,“ dodal profesor.
