Meluzína je známá postava z evropských lidových pověstí, často zobrazovaná jako mořská panna, někdy s dvojitým ocasem či také jako tvor s hadím tělem od pasu dolů nebo dokonce rovněž jako drak. Všichni jsme asi někdy zaslechli její kvílení v komínech…
Meluzína a Větrnice
V našich zemích pak příběh Meluzíny zřejmě splynul s dávnou pohanskou tradicí. V té je známá ženská vzdušná bytost jménem Větrnice, která měla být sestrou či matkou větru. Lidé ji kdysi během chladných zimních dnů slýchali v komínech naříkat pravidelně.
Podle dávných tradic se má Meluzíně údajně sypat krupice nebo mouka se špetkou soli, protože právě o to prý svým skučivým zpěvem v komínech žádá.
Magická ochrana?
Velice pravděpodobně se jednalo o magický, ochranný význam. Zřejmě mělo jít o oběť pro větrná božstva, aby ušetřila majetek a životy lidí. Později došlo ke spojení daru krupice a toho, že Meluzína naříká kvůli svým dětem.
Novější pojetí
Podle novějších pověstí a pohádek o Meluzíně tato větrná paní na svých cestách sbírá zatoulané a ztracené děti a nosí si je do svého zámku v oblacích. Jde tak tedy v podstatě o zajímavé spojení dvou původně odlišných legend, o Meluzíně a Větrnici.
Nově se téma Větrnice objevilo ve slovensko-českém thrilleru „Smršť“ z roku 2024.