„Velký podvodník,“ tak říká humanista Jan Dubravius (1486‒1553) o kouzelníkovi a šaškovi jménem Žito, který obstarává zábavu na dvoře Václava IV. Konkurenci ale nese velice nelibě.
Když vévoda Jan II. Bavorský, tchán Václava IV. (1361-1419) v roce 1389 přivede na pražský dvůr své šašky a kejklíře, Žita tím pořádně naštve. Jakmile se jeden z nich Bavorů pustí do svých kouzel, Žito otevře pusu a spolkne ho.
Pak ho vyplivne rovnou do vody a šašek je celý mokrý. Jindy kouzlí, když se Bavoři vykloní z oken Pražského hradu. Přičaruje jim paroží! Panstvo pak nemůže vtáhnout hlavy zpátky.
Mazaný kouzelník sní z prostřených stolů, co hrdlo ráčí a teprve potom jim parohy zase odčaruje.
Vyčaruje čuníky
Nejmazanější kousek ale provede lakomému pekaři Michalovi. Z víchů (svazků) slámy vyčaruje třicet čuníků a nabídne je Michalovi ke koupi. Ten ochotně souhlasí. „Nikdy je nepouštěj do vody!“ varuje ho ale Žito.
Pekař na to nedbá. „Ty mi tak budeš radit, chytráku,“ myslí si a stádo prasat do vody rovnou nažene. V tom se ale čuníci znovu promění ve slaměné svazky. Rozzuřený Michal běží do hospody.
Utrhne mu nohu
Tam právě Žito se džbánkem v ruce zapíjí podařený obchod. Pekař se na kouzelníka vrhne, chytne ho za nohu, trhne s ní a najednou ji drží celou v ruce! Žito ho žaluje u soudu za újmu na zdraví. Nohu si ale pak strčí do kalhot a zase může chodit po dvou.
Veselý chlapík rád vyráží se svým králem na projížďky. Zatímco Václav jede v kočáře, Žito za ním sviští ve vozíku taženém kohoutím spřežením.
Šlo o špeha?
Samotná osoba iluzionisty a šaška Žita je dodnes záhadou. Jedná se o jednu osobu? Nebo víc lidí a historky o nich nakonec splynuly v jeden neuvěřitelný příběh? Nikdo neví.
Dokonce se objevuje i teorie, že Žito je špehem Václavova bratra Zikmunda Lucemburského (1368-1437).
Dostane hrad jako dar
Této zřejmě nesmyslné spekulaci nahrává skutečnost, že jistý Jindřich Žito z Jivjan dostává od Zikmunda Lucemburského jako dar hrad a panství Přimda. Přežije na hradě obléhání husity, kteří ho zajmou a pak propustí. Jenže tím zprávy o Jindřichovi končí.
A Žitův konec? „Spolčil se s ďáblem, a ten odnesl jeho duši rovnou do pekla,“ vyprávějí legendy.
