Když vznikly, byly velké pouhých pár milimetrů, teď měří až 10 metrů. Kameny zvané trovanty na jihu Rumunska totiž po každém dešti vyrostou, a dokáží se dokonce i rozmnožovat! Jak? Nad touto otázkou si vědci lámou hlavu již pěkných pár let.
V současnosti můžeme tyto unikátní nerosty najít ve vesnici Oteşani na jihu země nebo v nedaleké Costești, která se dokonce pyšní přírodní rezervací Muzeum trovantů, jež je díky své jedinečnosti zapsána v seznamu přírodních památek UNESCO.
Každoročně sem přijíždějí tisíce turistů. V minulém století kameny poprvé popíše geolog Gheorghe Munteanu Murgoci (1872–1925) a jako první použije označení trovanty.
Kouzlo jménem dešťová voda
Na Zemi se poprvé objevují již přibližně před 6 000 000 lety, kdy se z podzemí na povrch během zemětřesení dostává směs písku a kamene, a od té doby tu rostou. A že se jim tu daří, jejich hmotnost může dosahovat až 1000 kilogramů!
Jak ale mohou růst? V jejich středu se nachází pevné kamenné jádro, na které se postupně nabaluje písek. Jakmile na něj napadá dešťová voda bohatá na uhličitan vápenatý, spustí se chemické reakce, které vedou k cementaci písku a objem kamene se začne zvětšovat.
Svůj věk netají
Nejde však o žádný závratně rychlý růst, který by bylo možné pozorovat pouhým okem, za celých 1000 let se objem jednoho takového kamene zvětší přibližně o čtyři až pět centimetrů. Určité rozdíly mezi jednotlivými trovanty ale existují – ty malé se zvětšují rychleji než ty velké, u kterých je proces zpomalován stářím.
Díky jednotlivým vrstvám, které se na povrchu usazují, jsou geologové navíc schopni odhadnout jejich věk. Když se totiž trovanty rozlomí napůl, uvnitř jsou dobře viditelné kruhy podobné stromovým letokruhům.
Nezávislí potomci
Růst však není jediná superschopnost, kterou oplývají, umí se i rozmnožovat. Nepravidelným formováním se na jejich povrchu tvoří výrůstky, které postupně odpadávají a stanou se tak na původním kameni nezávislé.
Takový proces poněkud věrně připomíná reprodukční mechanismus některých jednobuněčných organismů, což vede odborníky k otázce, zda mohou trovanty představovat jistou anorganickou formu života. Někteří odborníci věří, že jsou skutečně živé a dokážou dýchat, avšak velmi pomalu – jeden takový nádech trvá dva dny až tři týdny.
Mimozemská kratochvíle
Jiní jsou přesvědčeni, že je u nich možné nahmatat puls, ale jen s pomocí vysoce citlivých zařízení. Další dokonce věří, že jsou kameny schopny pohybu a čas od času mění pozice, údajně se mají posouvat asi o 2,5 milimetru za dva týdny.
Pro taková tvrzení vědci zatím nemají vysvětlení, ale odhadují, že za to může nevyrovnaná hmotnost konkrétního kamene, který se v jejím důsledku pomalu naklání na stranu, až se překulí. Mezi lidmi se zatím traduje, že za jejich pohyb může jakási zvláštní magnetická síla či dokonce mimozemšťané.
Jsou snad kouzelné?
Tak jako tak, místní trovanty používají především k výrobě náhrobních desek, jelikož věří, že mohou zesnulým zajistit poklidný odpočinek. Rumunsko však není jedinou zemí, která se může záhadnými kameny pyšnit.
Najdeme je například i v Rusku, konkrétně ve městě Andrejevka. Tamní obyvatelé trovanty uctívají, protože už jejich předkové věřili v jejich nadpřirozenou sílu, která člověku při doteku předá sílu a zdraví.