Kromě krásných žen patří mezi vášně francouzského krále také vybrané jídlo. To, co spořádal on, by se vám ale jenom tak sníst nepodařilo. Byla by to náročná porce i pro dospělého. Chcete pozvání k němu na hostinu?

Tak vítejte, před množstvím jídla na stole u Ludvíka XIV. (1638–1715) vám bude přecházet zrak. Polévky jsou v menu hned čtyři.

Nechybí pestrá škála masa zahrnující skopové na česneku, koroptev i bažanta, šunku, salát a samozřejmě sladká tečka v podobě dezertu. Ne to, není královský jídelníček na několik dní, tohle všechno si dopřeje při jedné hostině. Zdá se vám, že je toho trochu moc?

Jeho švagrová Luiselotte se opulentních slavností pravidelně účastnila, takže nám snad nelže. Ludvík zřejmě musel mít nafukovací trávicí ústrojí. Ano, pravděpodobně měl delší střeva.

Bez vodnice není polévka

Vybrané lahůdky mají na královském stole svoje místo. Určitě znáte přísloví polévka je grunt, tedy základ a na francouzském královském dvoře to platí dvojnásob. Husté polévky s pořádnou dávkou vodnice tu na Ludvíkův příkaz nikdy nesmí chybět.

Ptáte se, co to vlastně je vodnice? Jde o zeleninu, která je dnes skoro zapomenutá, ale tehdy v evropských kuchyních slouží k podobným účelům jako brambory před objevením Ameriky. Ve francouzských jídlech se s ní ale setkáte často ještě dnes.

Po paštikách ze zvěřiny se král může utlouct. Lanýže se u něj poprvé podávají v roce 1673 a jeho mlsný jazýček je náležitě ocení.

Dává přednost tokajskému

Tím ale výčet Ludvíkovy mlsnosti ani zdaleka nekončí. Francie je synonymem vynikajících vín, ale její panovník si překvapivě oblíbí cizí produkci, a to maďarské tokajské víno. To je podle něj pravé víno králů.

Musíme ale dodat, že ocení i pravé šampaňské, které ochutná jako první francouzský panovník.

Tajemství šumivého vína, které kvasí v lahvích, totiž benediktýnský mnich Dom Pierre Pérignon (asi 1638–1715) objeví právě ve 2. polovině 17. století v době jeho vlády.