Medvěd pyskatý (Melursus ursinus) je šelma patřící k menším druhům medvědů. Jedná se skutečně o medvěda, nebo má spíš blíže k lenochodům? Ještě na počátku 18. století si nad touto otázkou zoologové lámali hlavu a někteří nad tím polemizují i dnes.
![Samice je březí zpravidla kolem 7 měsíců, po porodu 2-3 mláďat se o ně stará 2 až 3 roky, dokud se nedostanou do stádia dospělosti. Foto: Rigelus / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/meda-2-768x543.jpg)
Samotářský tvor obývající tropické lesnaté oblasti indického subkontinentu (Srí Lanka, Nepál, Indie či Bangladéš)se zviditelnil zejména tím, že si jej vybral britský spisovatel Rudyard Kipling (1865-1936) do své Knihy džunglí, kde figuroval jako předloha pro fiktivního medvěda Balú, jehož popis se ale s realitou příliš neshodoval.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Medvěd pyskatý patří podle stupně ohrožení mezi zranitelné druhy červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).
Zahrnuje dva poddruhy – medvěda pyskatého srílanského (Melursus ursinus inornatus) a medvěda pyskatého indického (Melursus ursinusursinus).
Pyšní se bílou náprsenkou
Zabarvení medvěda pyskatého je černé až dozrzava s bílou náprsenkou ve tvaru písmene U či V. Tato bílá skvrna však může zejména u srílanského poddruhu chybět. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje kolem 90 až 140 kg a délka těla dosahuje přibližně 190 cm.
![Poté, co mláďata opustí bezpečí své nory, vyšplhají se své matce na hřbet a nechávají se nosit. Foto: Rudraksha83 / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/meda-3-768x576.jpg)
Jeho světlá tlama je značně protáhlá, obličejová část lebky přesahuje spodní pysk, podle kterého je zvíře pojmenované. Pro medvěda pyskatého je charakteristická absence horních řezáků.
Třenové zuby a stoličky má oproti ostatním medvědům menší, sice přijímá rostlinnou stravu, ale ne ve velkém množství. Dochází u něj k rychlému obrušování zubů, to je způsobeno tím, že spolu s potravou přežvykuje i mnoho nečistot.
Srst je značně huňatá a neuspořádaná, na uších, krku a pleci dosahuje délky až 30 cm. Ocas o délce 17 cm má nejdelší ze všech medvědů. Nejčastěji byl tento druh loven pro maso, drápy a penisovou kost tzv.
bakulum, kterou používali na Srí Lance pro léčení neplodnosti. Populace tohoto druhu se silně zredukovala přeměnami jejich přirozeného prostředí na kávové či čajové plantáže.
Skvělý lezec, ale i plavec
Chůze medvěda pyskatého je hlučná a velmi pomalá, ale když je potřeba, dokáže běžet rychlostí, kterou by předstihl i vrcholového sportovce. Přestože je jeho tělo zavalité, je výborným lezcem. V korunách stromů nalézá jak potravu, tak i odpočinek.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Deštivá období přečkává v jeskynním úkrytu. Když chce zahnat nudu, chodí si hrát do vody, je totiž doopravdy dobrým plavcem. Aktivita šelmy je patrná i v zimních měsících, protože se neukládá k tzv. hibernaci neboli zimnímu spánku.
![Pokud jsou v ohrožení, samice je vehementně chrání, k čemuž jí slouží až 8cm drápy, kterými se kromě získávání potravy medvěd pyskatý i brání. Foto: Rudraksha83 / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/meda-4-768x576.jpg)
Medvědi pyskatí utočí na lidi jen tehdy, pokud se cítí v ohrožení. Také nemají rádi cizí návštěvníky ve svém teritoriu. Když stojí tváří v tvář nepříteli, tak z boje neutíkají, nýbrž se postaví na zadní končetiny a utočí s agresivitou jim vlastní.
Mezi jejich přirozené predátory se řadí např. tygři indičtí (Panthera tigris Tigris), kteří napodobují zvuky sambarů indických (Rusa unicolor), druhu jelena, aby k sobě kořist přilákali.
Noc je jeho přítelem
Oproti ostatním druhům medvědů je medvěd pyskatý aktivní ve svém teritoriu převážně v noci, tedy od doby, kdy se zešeří, až do rozednění. Výjimkou jsou samice s mláďaty, jež je možné spatřit i během dne.
Jeho jídelníček se skládá z termitů (Isoptera), hmyzu žijícího v obrovských koloniích. Termitiště je nejčastěji tvořeno z bláta, které na slunci ztvrdne.
K tomu, aby se medvěd k potravě dostal, mu slouží jako nástroj dlouhé ostré drápy na tlapách, kterými do tvrdého povrchu hnízda vyhrabává menší otvor.
K vydlabanému místu se následně přiblíží protáhlým čenichem s jazykem srolovaným do úzké ruličky a s uzavřenými nozdrami, poté začne termity „vysávat“. Zvuk, který při tom vydává, může připomínat používání vysavače a je slyšet do vzdálenosti až 500 m.
Medvěd pyskatý má velmi dobrý čich, který k vyhledávání potravy hojně využívá. Dokáže „vyčmuchat“ larvy až 1 m pod zemí. Se zrakem a sluchem je to u něj už poněkud horší.
Dalšími složkami jídelníčku jsou mravenci nebo ovoce (např. mango), ale i rostlinná strava v podobě cukrové třtiny, okvětních lístků či lusky kasie obecné (Cassia fistula) neboli asijského zlatého deště.
![Matka své potomky krmí vyvrženou, zpola strávenou, směsí ovoce a včelích pláství, ta následně ztuhne do jakési chlebovité hmoty, kterou někteří indičtí domorodci považují za pochoutku a označují ji jako „medvědí chléb“. Foto: Jharsha / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/meda-5-768x531.jpg)
Samotářský život jim vyhovuje
Medvěd pyskatý nevyžaduje společnost, a tak je možné po většinu času spatřit vždy jen jednoho jedince. Výjimkou je však doba rozmnožování, kdy se zástupci obou pohlaví vyhledávají.
V severních oblastech dochází k páření v letním období, na jihu se tak děje kdykoli během roku. Samec si k páření vybírá pouze jednu samici, většinou ani nedochází ke konfliktu mezi dvěma samci.