Je zamračené červnové ráno a stráže na hradbách ostrovní pevnosti náhle ve vodě spatří podivný předmět. Když se k němu po chvilce dostanou, ztuhne jim krev v žilách. Doplulo k nim ukřižované tělo jejich druha. Bez hlavy. Velitel zuří.
„Vytáhněte všechny zajatce z cel. A popravit, do jednoho!“
V roce 1565 došlo k jedné z nejdůležitějších a nejbrutálnějších bitev historie, která měla rozhodnout o přežití křesťanství a osudu celé Evropy.
Armáda osmanských Turků, čítající podle některých zdrojů téměř 50 000 bojovníků a 140 galér, se pokusí dobýt strategicky velice významný ostrov, který je důležitý pro získání nadvlády ve Středozemí.
V cestě jim stojí jen hrstka rytířů a pár tisíc otrhaných vojáků domobrany. Zdá se, že Malta je ztracena.
Přesila není všechno
Obránci však nejsou jen tak ledajací rytíři. Jsou to ostřílení bojovníci maltézského řádu, prastarého uskupení, jehož původním úkolem bylo strážit poutníky a bojovat proti nepřátelům křesťanství už při křížových výpravách.
Nyní jich pouhá pětistovka doplněná o vojáky z okolních států a chabě vyzbrojený lid o celkové síle 6 100 bojovníků musí čelit obrovské přesile fanatických bojovníků a žoldáků ze všech koutů Blízkého východu.
Na konci června 1565 už jsou Turci za dveřmi, a neklepou zrovna zdvořile. Poté, co dobudou malou pevnost St. Elmo, obrátí se jejich pozornost proti nedaleké pevnosti St. Angelo a dají své úmysly jasně najevo posláním ukřižovaných rytířů s uťatými hlavami.
Osádka pevnosti se však nezalekne a odpoví po svém – všichni turečtí zajatci jsou vyvedeni z cel, sťati a jejich hlavy silnými kanony vystřeleny zpět k útočníkům!
Nikdy se nevzdávat!
Po pádu St. Elma se Turci rozdělí, raději se vyhnou tvrdé artilerii pevnosti St. Angelo a zamíří na dva cíle najednou – na mys s přístavem Grand Harbour a pevnost St. Michael, která by neměla být tak dobře bráněná.
K jejich smůle se však o plánu včas dozví nejvyšší velitel obránců a 49. velmistr řádu Jean Parisot de Valette (1495–1568), po kterém se dnes jmenuje hlavní město. U přístavu nechá narychlo vztyčit palisády, které pomohou odvrátit místní útok.
Druhá vlna Turků také narazí na překážku, která má podobu mocných kanonů umístěných u moře tak, aby zastavily přesně takový druh útoku.
Stačí jen dvě salvy a všechna útočící plavidla kromě jednoho míří v záplavě krve a třísek ke dnu spolu se stovkami tureckých námořníků a vojáků. Rozzuření Turci přitvrzují a obléhají město Birgu, které podrobí nejsilnějšímu bombardování až do světových válek.
Podle španělského vojáka Francisca Balbi di Correggia (1505–1589), který se bojů účastnil, zasypali Turci obránce 130 000 dělovými koulemi! Malta ale nepadne.
