Skip to content
reklama

Malíř pravěkého světa musel spát pod mostem

Jako živé. Tak působí kresby českého malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana, který svými díly vzkřísil tvory dob dávno minulých. Dinosauři, mamuti nebo třeba pravěcí lidé nabývají díky jeho umění realistických kontur, čímž se Burian jako málokdo zasadil o rozvoj fantazie malých i velkých čtenářů.

Jak mohl vědět, jak vypadají?

„Pod Štramberkem zeje v boku obrovské vápencové hory otvor do jeskyně Šipky… Tato jeskyně, která byla cílem našich dětských výprav, mě vzrušovala představami o životě podivných lidských tvorů, kteří ji před dávnými časy obývali,“ vypráví zaníceně malíř Zdeněk Burian (1905–1981) o tom, co v něm v dětství zažehlo zájem o prehistorii.

Jeskyně Šipka, v níž byla na konci 19. století nalezena část čelisti neandrtálského dítěte, se nachází jen kousek od domu v Kopřivnici na Novojičínsku, kde Burianovi bydleli. Zde se také 11. února 1905 narodil a odsud se stěhuje do Prahy poté, co je pro svůj mimořádný talent přijat na tamní Akademii výtvarných umění.

Co na tom, že mu je teprve 14 let.

Burianova pamětní deska. FOTO: Michal Maňas/Creative Commons/Public Domain

Nuzné začátky

Na období svých studií Burian nevzpomíná v dobrém. Spolužáci se ho straní, učivo je náročné a navíc si na život v Praze musí vydělávat sám, neboť rodiče nemají peněz nazbyt. Ačkoliv je ještě dítě, je nucen si zvykat na pocit osamělosti, kručící žaludek a někdy i nocování pod hvězdami.

Tohle jistě nečekal, když se před odjezdem loučil s rodiči. Burian je sice nadšený tramp a život v přírodě mu není cizí, prázdný žaludek i kapsa ale za chvíli omrzí. V 16 letech proto školu opouští a začíná se živit jako ilustrátor.

blank
Burianovy obrazy. FOTO: Palickap/Creative Commons/Public Domain

Osudové setkání

První knihou, jíž doprovodí svými kresbami, je Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona (1850–1894). V dalších letech paletu svého záběru rozšíří i o časopisy jako například Humoristické listy, Dobrodružný svět či ilustrovaný magazín pro děti Malý čtenář.

Životní přelom v Burianově života nastává roku 1933. Poprvé se setkává s českým paleontologem Josefem Augustou (1903–1968), jehož zaujme Burianův obrázkový doprovod ke knize Lovci mamutů. „Pozval si mne domů a předložil mi obrázek kostry diplodoka, býložravého veleještěra.

Nakreslil jsem ho během dvaceti minut,“ popsal Burian jejich první setkání, po němž se z nich stanou na 35 let kolegové.

Opomíjen akademiky

Jejich populárně naučné knihy, kdy Augusta dodává odbornost vědeckou a Burian uměleckou, jdou na dračku nejen v Československu, ale též v ostatních zemích Evropy, dále v USA i Japonsku. Zájem laických čtenářů však vyvažoval relativní nezájem ze strany akademické obce, s nímž se malíř nikdy nevyrovnal.

Přesto zůstal velmi činný. Udává se, že za svůj život Burian vytvořil na 15 tisíc děl! „Pracoval šest dní v týdnu. Jediný volný den bylo pondělí, ale i v tento den vyřizoval korespondenci, četl rukopisy děl, které měl ilustrovat, a přijímal návštěvy,“ říká Aleš Durčák, zakladatel muzea věnovaného Zdeňku Burianovi.

Slavný ilustrátor zemřel v červenci 1981 na výduť břišní aorty.

Foto: Creative Commons, Flickr; Úvodní foto: RobinGoodfellow_(m)/Flickr/Public Domain
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články