Pokud jde o finance, umí se malíř Giotto di Bondone jaksepatří otáčet. Musí zabezpečit svoji manželku a osm dětí, což se mu úspěšně daří. Na peníze má čich. Jednoho dne zaklapne bohatě zdobenou krabičku vyplněnou skvostnými malířskými štětci.
„Půjdeš ji prodat na trh,“ pobídne Giotto di Bondone (1267–1337) svého malého synka, který se právě obléká. Ačkoli to Giotto vzhledem ke svým příjmům nemá zapotřebí, vyrábí malířské štětce z prasečích štětin. Jeho děti pak prodávají hotové výrobky z jeho dílny na pravidelných trzích.
Stačí namalovat kruh
O Giottovy služby se roku 1298 zajímá i papež Bonifác VIII. (1235 – 1303). „Přesvědčte se, zda je ten muž skutečně tak talentovaný, jak se o něm vypráví,“ vybídne hlava církve svého služebníka.
Ten hned spěchá do malířovy dílny, aby zjistil, co je pravdy na pověstech o mistrovství Giottových děl. Chce požádat umělce o nějaké skici, které by si mohl prohlédnout.
Jenže k jeho překvapení Giotto vezme do ruky štětec a namočí ho do červené barvy. Jedním rozmáchnutím potom namaluje dokonalý kruh. „Jenom tohle?“ nezakrývá zklamání papežův služebník, který očekával víc.
„Myslím, že Jeho Svatosti bude tohle úplně stačit,“ nenechá se ale vyvést z míry malíř. A opravdu, přátelství s papežem Bonifácem přihraje malíři mnoho lukrativních zakázek.
Králův oblíbenec
Hned napoprvé papež Giotta pověří namalováním pěti výjevů z Kristova života pro chór chrámu Svatého Petra v Římě a oltářního obrazu pro sakristii kostela. Když Bonifác vidí, jakou péči malíř svému dílu věnuje, zahrnuje ho po celou dobu práce laskavostmi.
Hostí ho ve svém paláci v Římě. „Zasloužíte si odměnu, jaká náleží velikosti vašeho díla,“ slíbí mu po dokončení děl a bez rozmýšlení mu nařídí vyplatit ze své pokladny 600 zlatých (za stejné peníze si v té době mohl pořídit 1200 sudů vína o objemu 45,6 litrů).
Na cestu z Říma zpátky do Florencie mu navíc přibalí ještě spoustu darů. Stejnou přízeň věnuje Giottovi i neapolský král Robert z Anjou (1288 – 1342), umělce dokonce tři roky hostí v Neapoli.
Schopný podnikatel pronajímá stroje
Bohémskému životu se Giotto spíše vyhýbá a peníze úzkostlivě šetří pro svoji rodinu. Investuje do nákupu domů a pozemků, například v toskánském Mugellu, kde se narodil a vyrůstal.
Záležitostmi spojenými s pronájmem pozemků v Mugellu později svěřuje svého nejstaršího syna Francesca. Dokonce půjčuje lidem na úrok a kupuje také tkalcovské stavy. Ty později pronajímá řemeslníkům. Má tak další přivýdělek na přilepšenou.
