„Nenávist je možné porazit láskou,“ hlásá Ind Móhandás Karamčand Gándhí. Poté, co roku 1891 vystuduje v Londýně práva, vrací se do své indické vlasti.

Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948) Přijímá nabídku práce u muslimského obchodníka Dady Abdullaha, který má své zájmy v jihoafrické Pretorii. Gándhí stráví po jeho boku na černém kontinentu více než 20 let.

Už tehdy velice ostře vnímá projevy rasové nenávisti. Ohrazuje se proti místní politice, kterou mají být četní indičtí přistěhovalci omezováni ve svých právech. Cítí, že jeho posláním je bojovat za práva utiskovaných.

Jeho vnitřní přesvědčení ho vede k tomu, že jediná správná cesta je vyvarovat se násilí. „Naučil jsem se objevovat lepší stránku lidské povahy a získat si srdce lidí,“ vysvětluje Gándhí svoje metody.

Asketa vyzývá lid

I když by si jako dobře vydělávající právník mohl žít v luxusu, dává přednost co nejjednoduššímu životnímu stylu. Roku 1915 se vrací zpátky do Indie. Pobývá v osadě Ahmedábád, kde do půl těla nahý sedává u kolovrátku.

„Je symbolem skromnosti,“ říkává o této typické rekvizitě indických domácností. Nebojí se ani ženských prací jako praní, vaření nebo uklízení. Z bavlněné příze dokáže utkat khadí – látku, do které se rád obléká. Asketický život v ústraní ale není jeho cílem. Jako zastánce nezávislosti Indie vyzývá k občanské neposlušnosti.

Britové mají jiný názor

Věří, že se tak podaří přimět Brity, aby se vzdali nadvlády nad Indií. Jeho heslem je ahinsá – nenásilí. „Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda,“ prohlašuje, Britové ale mají jiný názor.

V dubnu 1919 v Amritsaru neváhají povraždit 379 Gándhího stoupenců, účastníků pokojného shromáždění nenásilného odporu. Přesto se Gándhí nevzdává. Zakládá Indický národní kongres, který usiluje o nezávislost země.