Psal se 27. prosinec roku 2004. Svět se tehdy vzpamatovával z ničivého zemětřesení, které postihlo jihovýchodní Asii. Barel ropy se prodával za 42 dolarů. Jaromír Jágr hrál při výuce NHL ruskou ligu v Omsku, který ten den prohrál s Togliatti 2:4. A ještě něco. Vesmírné satelity zachytily největší explozi, která kdy byla zaznamenána.
Ve vzdálenosti 30 000 světelných let od naší planety se cosi přihodilo. I přes zmíněnou obrovskou vzdálenost byly vrchní části pozemské atmosféry výbuchem ovlivněny.
Kosmickou detonaci měl na svědomí magnetar, což je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Rozpad její nestabilní kůry doprovází mohutné emise vysokoenergetického elektromagnetického záření, především rentgenového a gama záření.
„Síla magnetického pole magnetaru dosahuje hodnot až tisíc bilionkrát větších, než je magnetické pole Země,“ přibližuje Brian Cameron z Kalifornského technologického institutu v americké Pasadeně.
Tak silné magnetické pole by bez problémů vymazalo všechna data z kreditních karet v okruhu 150 000 kilometrů, což je zhruba poloviční vzdálenost ze Země na Měsíc.
Astronomové našli v naší galaxii zatím 12 magnetarů. „Magnetary se skládají z hmoty v té nejhustší možné formě,“ vysvětluje Brian Cameron. Magnetary vznikají ze smrtelných agonií gigantických hvězd.
Když taková hvězda končí svou životní pouť, začne se hroutit a promění se v supernovu. Za jistých podmínek se pak ze supernovy může vyvinout neutronová hvězda a poté i magnetary. Ty se rodí z hvězd, které bývají až čtyřicetkrát hmotnější než naše Slunce.
Za běžných okolností by se hvězda takové hmotnosti nepřeměnila v neutronovou hvězdu; prostě by se zhroutila a vznikla by černá díra. Tu tvoří hmota naměstnaná do určitého objemu. Toho ovšem magnetar není schopen.
Je možné, že před zhroucením tyto hvězdy »zhubnou«, ztratí až 90 % své hmotnosti, a proto se z nich černá díra nestane. Ve chvíli, kdy magnetické pole zesílí, zdeformuje vnější kůru hvězdy. Nakonec se kůra prolomí a vznikají jedinečné exploze. V tu chvíli je magnetar nejjasnější hvězdou v celé galaxii.
Kosmickou výpravu, ocitnuvší se v tu chvíli v blízkosti magnetaru, by nečekalo nic příjemného. Magnetické pole by si s atomy v lidském těle pohrálo a poté je rozbilo. Zároveň by byli působením obrovské gravitační síly astronauti rozdrceni.
Kdyby magnetar vybuchl nějakých deset světelných let od Země, zřejmě by zcela zničil ozonovou vrstvu v atmosféře. To by znamenalo konec veškerého pozemského života…