„Temně hučí, Niagara, temně hučí, do noci…“ Večerní krajinou se nese trošku falešná trampská písnička. Slunce se pomalu sklání k obzoru a paprsky vrhají dlouhé stíny. Oheň voní, špekáčky na klacku syčí, rum příjemně hřeje v krku.

Nikdo netuší, že to je poslední písnička toho večera. Vlastně jejich poslední písnička vůbec.

Jsou tři. Dva kluci, jedna dívka. Jako tábořiště si vybrali jednu ze štol v Lomu Amerika. To je Mekka velkého množství trampů.

Vápencové stěny připomínají divoký západ víc než co jiného a blankytně průsvitné jezero na dně lomu si nezadá s malebností filmů o Vinnetouovi. „Líbí se ti tu, Hanko?“ zeptá se první tramp.

„No jasně, Trpaslíku, je to romantika.“ Druhý, kterému říkají Svišť, se zasměje. „Ale taky tu trochu straší!“ Je to stará historka. Vypráví si ji trampové u táborových ohňů, zatímco se nejistě ohlížejí přes rameno a odskočit si jdou až ráno.

Protože do tmy nikdo sám jít nechce. Historky o šíleném esesákovi, který straší v bývalých štolách lomu. „Jmenuje se… Hans Hagen,“ šeptá Hance Svišť a doufá, že troška strachu pomůže k tomu, aby jí v noci mohl být blíž.

„Je to esesák, který se tu ukrýval před Rudou armádou.“ Trpaslík ale oponuje. „Ale houby, je to bývalý hlídač v lomu, který zešílel!“ Pravdu mají oba. Anebo ani jeden.

Nebojácné děvče

Setmí se, ohniště už jenom doutná a ze štoly sálá tma a chlad. Kytara je ve futrále, opřená o zeď. „Musím si odskočit, kluci,“ zvedne se Hanka. „Hlavně nechoď daleko,“ směje se Trpaslík. Dívčiny kroky odezní ve tmě.

A pak je ticho, jen vítr, který se prohání štolami, z neskutečné dálky zahouká osamělý vlak. Kap, kap, ozývá se z nitra lomu. Jinak ticho. Až příliš dlouhé ticho. Pět minut, deset minut, čtvrt hodiny. „Hanko?

Přestaň blbnout, kde jsi?“ kluci se po chvíli zvednou, zapnou baterky a vydají se směrem, kam Hanka odešla. Jenže nikde nikdo. „Hanko!?“ Chůze se změní v běh. Světla baterek se míhají po stěnách, sem a tam. Ale odpovědi se nedočkají.

„Trpaslíku, rychle sem!“ zahřmí náhle jeskyní. „Našel jsi ji?“ Nenašli. Na zemi leží jen zhasnutá baterka, jinak nic. „Možná běžela dál do chodby,“ navrhne s nadějí Trpaslík a rozeběhne se do tmy. Jenže po pěti krocích chodba končí závalem. Po Hance není ani stopy.

Zákaz není zeď

Hanka se stává z obětí Hagena. Tedy, alespoň podle pověstí, které se začínají objevovat s prvními trampy v šedesátých letech.

Tehdy je díky nehodě ukončena těžba ve Velké Americe, a zároveň utichají i stroje v blízkých lomech, které nesou jména Mexiko a Malá Amerika.

V té době, v roce 1964 jde do kin také Limonádový Joe, známá westernová parodie vycházející z šestákových příběhů čtyřicátých let. Velká část exteriérů se točí právě ve Velké Americe.

Přestože do lomů je zákaz vstupu a veřejná bezpečnost zde často provádí zátahy na trampy a nudisty, je tu plno. A tehdy se také začnou objevovat první pověsti. Zejména o Hansu Hagenovi. Podle většiny vyprávění jde o německého vojáka, ale jeho osud je různý.

Podle první verze je Hagen německý voják, který se v dole skrývá před Rudou armádou, protože se chce dostat do amerického zajetí. Jenže v dole uvízne a zůstane zasypaný, pomalu vyhladoví a jeho duch následně bloudí štolami.

Podle jiné verze jde o vojáka z blízké Karlštejné posádky. Aby přežil, krade dělníkům jídlo. To se jim samozřejmě nelíbí a tak si na něj počkají a zaženou ho hluboko do štol. Zatlačený do kouta hodí po dělnících granát, který zasype důl.

A podle další verze jde o krutého dozorce z Mexika. A podle jiných verzí je to německý zajatec, který v dole musí pracovat po prohrané válce. Pokusí se o útěk, ale nezdaří se a on se stane duchem.

Pryč z Hagenovy štoly

V jedné verzi příběhu se odříznutý Hagen rozhodne zastřelit. Ale kulka štrejchne o kolejnici, která v dole slouží k signalizaci mezi dělníky. Od té doby, když někdo na kolejnici zazvoní, probudí ducha. „Když třikrát zazvoníš a zavoláš – Hagene, objev se!

– do roka umřeš,“ straší se trampové. Na jiném místě v takzvané Hagenově štole je místo, kde je zpoza zdi slyšet divné ťukání a bouchání. Že by se zlý Hagen snažil dostat ven?

Trampské historky se mísí se skutečností, že temnota, mnohdy zvláštní akustika a pocit vzbuzený tím, čemu speleologové říkají jeskynní nemoc.

Tehdy se spousta běžných věcí může zdát mnohem strašidelnější, než ve skutečnosti jsou… Ani dnes se nevyplatí Hagena hledat – nejenom kvůli tomu, že starý esesák je pomstychtivý a zlý, ale protože štoly po letech nejsou v pořádku a často dochází k nečekaným sesuvům, ale také proto, že uvnitř jeskyní hnízdí vzácní netopýři, kteří potřebují tmu a ticho.