Skip to content

Emodži: Je vysmátý obrázek starý už tisíce let?

Někdy ani nepoužíváme slova. Pošleme vysmáté, zamračené nebo jiné emoce vyjadřující kolečko. Smajlík, emodži či emotikon. Jestli si myslíte, že jsou výmyslem posledních let, kdy využíváme mobilní telefony, jste na omylu.

Emocionální obrázky se stávají takovým fenoménem, že 17. července dokonce slaví svůj svátek. Přesně, emodži slaví svůj svátek. Mysleli jste si, že je to to samé, co smajlík? Ne tak docela. Smajlíci nebo také emotikony, jsou znaky složené z více symbolů, které připomínají obličej (položený na bok).

Mohou mít různou podobu, nejčastěji je používáme v podobě různých znaků, jako jsou závorky, dvojtečky či středníky.

Japonské extrabuřty

Smajlíci ovšem nekomunikují mezinárodním jazykem. Zatímco nám stačí za sebe dát dva znaky, v Japonsku na jeden emotikon vyťukají lidé i pět symbolů. Emodži je rovněž japonská specialitka. V roce 1999 ji vymyslí Šigetaka Kurita (*1972) a jedná se vyloženě o grafické obrázky.

Navzájem nejsou ovšem kompaktibilní, proto se může stát, že na některých přístrojích se místo obrázku objeví jen prázdný čtvereček. Existují ještě kaomodži, což jsou smajlíky ve vodorovné poloze.

Netřeba slov. Stačí žluté oblíčejíčky.

Vysmátá váza

Jak vypadá první emotikon na světě? Musíme se vrátit 4000 let zpět a přemístit se do Turecka. Právě tady před lety archeologové vykopou keramickou vázu. Je světlá, mramorová a rozbitá. Když si ji experti vezmou do parády a seskládají ji dohromady, neuvěří vlastním očím.

Váza se na ně usmívá! Na nádobě se totiž objeví dvě tečky, které podtrhává oblouk naznačující úsměv. Vázu asi 4000 let starou tak možná zdobí první smajlík na světě.

Veselá báseň

Záměrné použití emocionálních znaků lze hledat i v básni To Fortune britského literáta Roberta Herricka (1591–1674) z roku 1648. Za slovním spojením „smiling yet“, tedy „ještě se usmívám“, je právě nám dnes známý smajlík „:)“. Možná už tehdy lidé hledali v typografii něco, co by připomínalo oči a úsměv.

Japonci mají sofistikované smajlíky.

Ksichtíky ve vážných textech

O původu obrázku na nalezené nádobě nebo typografické zajímavosti v básni se můžeme jen dohadovat, první emoce vyjadřující grafiky určitě spatříme v zápiscích v 17. a 18. století, kdy písaři tak trochu chtějí zlehčit stránky plné písmenek, proto mezi texty tu a tam namalují rozpoznatelný obličej, vyjadřující mimiku.

Že jde o záměrné symboly zlehčující text, potvrzuje i článek z novin Puck, napsaný v roce 1881 Josephem Kepplerem (1838–1894).

První žluťas autorovi peníze nevydělá

Ikonický žlutý smajlík vzniká v roce 1963. Výtvarník Harvey Ball (1921–2001) tehdy dostane zakázku od pojišťovací společnosti, že musí vymyslet veselý obrázek. Nakreslí obličejík a připíše k němu „Have a nice day“ (hezký den). Za tento nápad dostane 45 dolarů, o několik let později si žlutého ksichtíku všimnou bratři Bernard a Murray Spainovi z Filadelfie, kteří si na něj nechají udělat ochrannou známku. Vydělají v přepočtu asi 1,5 miliardy korun.

Ball má smůlu, že nebyl mazanější.

Emocionální grafika v časopise Puck z roku 1881.
Foto: wikipedia.org, emofaces.com, dailymail.co.uk
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti
Zobrazit více …